Na křižáckém Marienburku | Hrady a zámky, Zajímavosti, Historie a vývoj, z ročníku 2002

Na křižáckém Marienburku

Na křižáckém Marienburku
(vyšlo ve čtvrtletníku Herold – šermířské listy 4/2002)

Asi 50 kilometrů od polského přístavního města Gdaňsk leží jeden z největších evropských hradů - bývalý křižácký Marienburk.


Zvětšit mapu


Vypíná se na vyvýšeném břehu polské řeky Nogat a patří k největším a nejcenějším památkám středověké pevnostní architektury v Evropě. Mohutný hradní komplex tvoří tři vzájemně propojené hrady - vysoký, střední a nízký. Hradní budovy, hradby a bašty zabírají plochu 21 hektarů.



Výstavba hradu - dnes zvaného polsky Malbork - byla zahájena v roce 1274 a pokračovala až do poloviny 15. století. Na dlouhá léta se stal hlavním sídlem loupeživého řádu německých rytířů. kteří sem v třicátých letech 13. století byli pozváni, aby chránili polské území před nájezdy pohanských Prusů. Nynější název hradu a města Malbork - Marienburk - pochází od jména patronky řádu Panny Marie.

Řád německých rytířů vyhladil Prusy a založil na jejich území - pod ochranou papežské kurie - mocný a expanzivní stát. Na vrcholu své rozpínavé moci se němečtí rytíři ocitli na přelomu 14. a 15. století za velmistrů řádu Konrada von Wallenroda, Konrada von Jungingena a Ulricha von Jungingena. Svůj klášterní stát protkali hustým "růžencem" po zuby osbrojených pevností a hradů a "svatými" východními taženími pronikli až k Rize. Neustálými vojenskými výboji ohrožovali polské království, velké litevské knížectví a ruská knížectví.



Dějiny hradu jsou stejně pohnuté, jako byly otřesné dějiny řádu německých rytířů. Po vzniku řádu v Palestině, brzo bylo přeneseno jeho sídlo do Benátek, pak putovalo do Uher, až se konečně křižáci ocitli daleko na severu Evropy, jaksi z očí středověkého lidstva od Baltského moře. Brzy však byla poznána úskočnost a záludnost německých rytířů, kteří obratně v polském Pobaltí - hned na počátku své neblahé činnosti - zfalšovali listiny mazovského knížete Konráda, který jim dával Chelmsko jen v léno a nikoliv do vlastnictví, jak si sami napsali. A nadto křesťanství v těchto končinách bylo již známo, ovšem ne z německého podání, nýbrž z misijní činnosti českého biskupa Vojtěcha. Před křižáckým velmistrovským sídlem stál na místě dnešního Marienburku už křesťanský kostelík.

Sám hrad je obklopen pěti zdmi, třemi příkopy, třinácti věžemi, dvanácti branami. Uvnitř pak jsou hned tři hradní citadely, ozubená cimbuří, složité obranné systémy, padací mosty, kanály podtékající jednotlivé věže a uvnitř se nalézá komturská pokladnice, která je do výšky dvou metrů od podlahy pancéřována.



Práce podrobených Prusů je vidět v Marienburku dodnes zřetelněji než kde jinde, protože obrovitý hrad je celý postaven z cihel. Za zmínku stojí i malta, která tak důkladně cihly spojila. Kolem Marienburku nebyl vápenec, a proto stavitel hradu - byl jím asi čech Bartoš ze Slezska - dával připravovat maltu jednak z bílků, jednak ze syrovátky. Dodnes se jmenuje jedna z hradních věží "syrovátková". Hrad byl postaven důkladně, ovšem co nerozstřílely koule švédského krále Gustava Adolfa, který hrad obléhal, to se částečně podařilo pruskému králi Friedrichovi. Ten si usmyslel, že hrad rozebere na cihly a postaví z něho kasárna. Pruští vojáci začali tedy asi před 250 lety s velkou chutí rozkopávat ochozy na hlavním nádvoří a pochopitelně s německou důkladností oškrabovali ze zdí staré malby. V podzemních sklepeních hradu pak bylo uloženo několik desítek tisíc cihel, které o stopadesát let později německý císař Vilém pro změnu dal vynést a nádvoří obnovit tak, jak dříve bylo.



Vzestup křižáckého státu poněkud zarazilo vítězství spojených polských, litevských a smolenských vojsk v bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Někteří polští historikové se zmiňují o tom, že se na straně vítězných vojsk zúčastnil také pozdější legendární vůdce husitů Jan Žižka z Trocnova.

Po vítězství u Grunwaldu se spojená vojska, v jejichž čele stál polský král Vladislav Jagellonský, pokusila dobýt i sídlo velmistrů řádu německých rytířů, hrad Malbork. Obléhání však bylo neúspěšné, neboť to byla na svou dobu výjimečně dobře opevněná tvrz.

Spojený slovanský svět však po bitvě u Grunwaldu zastavil řádovou rozpínavost a v roce 1457 český rytíř Červenka vydal Marienbur - sídlo křižáckého velmistra - polskému králi. Poslední marienburský velmistr v slzách vycházel tajnou výpadní brankou za noci z hradu. Doba krutosti v Pobaltí skončila. Tím byla ukončena po další třicetileté válce s křižáky. Hrad se stal jedním ze sídel polských králů a také královskou mincovnou a zbrojnicí. V letech 1504, 1506 a 1528 pobýval v Malborku i jeden z největších polských učenců Mikuláš Koperník.

Dnes je možné navštívit hrad Malbork kdykoliv, jelikož je přístupný veřejnosti. Je v něm skvělé museum a mnoho památek na bývalou historii.

Josef Kuneš


Informace v anglickém jazyce na Wikipedia
Marienburg/Malbork
Stránky o hradě
Marienburg/Malbork v anglickém, polském a německém jazyce.
Článek o
hradě Marienburg v českém jazyce.


 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám