Husaři | Historie a vývoj, Obecné texty

Husaři

Husaři

Stále živá legenda zvaná "HUSAŘI" má původ z roku 1688, kdy na území někdejších Uher vznikly první dva husarské pluky. Jejich zakladatelem byl bavorský kurfiřt Emanuel Maxmilián. Jeden z nich Nádasdyho husarský pluk působil až do rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918.

Cursor, neboli cursorius. Význam tohoto latinského slova jež původně znamenalo "kurýr, posel" se v přeneseném smyslu začal chápat jako loupežník, pirát, korsár, a z toho vznikl srbský výraz "gusar". Za vlády krále Matyáše Korvína se příslušníkům lehké jízdy začalo říkat "husaři", a tento název zdomácněl nejen v Maďarsku, ale i po celé Evrope. Husaři se tak stali typickým maďarským bojovým útvarem. Takové útvary pak vznikaly v osmnáctém století (především ve Francii a v Prusku), jako vyhledávaná a vysoce oceňovaná vojenská síla.



Evropa a svět se začaly dozvídat o husarech koncem sedmnáctého a na začátku osmnáctého století, kdy se na různých dvorech královských a knížecích začaly organizovat hosarské jednotky. Ve většině případů byli první husaři maďarského původu, a aprávě od nich se ostatní učili specifickému bojovému umění lehké jízdy.

Samostatné vlastní husarské pluky se začaly začleňovat do armád až v minulém století a tento typ ozbrojených sil se rozšířil do Ruska až po Ameriku.

"Husarský kousek" je dodnes v podvědomí veřejnosti jako odvážný čin. O takovýchto činech kdysi vznikaly legendy, které se uchovaly dodnes nejen v literatuře, ale i v lidových písních. Tyto "kousky" však většinou nebyli ničím jiným, něž účinným způsobem ochrany před palbou, v dobách, kdy rozvoj palných zbraní učinil dosavadní těžkou a málo pohyblivou obrněnou armádu prakticky nepoužitelnou.

Iregulérní neboli nepravidelné husarské jednotky si osvojili nový způsob boje v dobách tureckých nájezdů. Poprvé se s Turky utkaly především na jihu, v Srbsku a v Chorvatsku.

Jezdec a kůň se díky rychle se pohybujícím, na "klasickou" techniku a taktiku nehledícím a pružný způsob boje volícím husarům stali nepostradatelnou vojenskou silou v dynastických válkách v osmnáctém století, kdy definitivně vytlačili těžkopádné, monotonní a stereotypní metody vedení válek.



Husarské pluky byly důkladně vycvičeny v zacházení se zbraněmi, jak palnými, tak i sečnými. Ve střelbě to byly krátké jezdecké a dlouhé jezdecké pistole, které měly vždy připraveny k užití v sedlových pouzdrech, v šermu šavlí byli velmi účinní. V případě, že museli husaři bojovat bez koně, vyniklo jejich šermířské umění, které nemělo v soudobé Evropě obdoby. Pro výcvik šermu šavlí měli své zvláštní instruktory, jejichž spisovatelská díla jsou dodnes uváděna v evropských knihovnách jako vzácnost. V technice šermu šavlí zůstávají Maďaři dodnes nedostižní.

Napoleonské války si bez husarů nedovedeme ani představit. Proto není náhoda, že mnozí Napoleonovi maršálové a generálové jako například Ney, Lasalle, Soult, Jourdain či Besair - stejně jako asi polovina důstojnického sboru Napoleonovy armády - začínala svou vojenskou kariéru jako husaři.

Oděv husarů se stal časem stejně známým jako některá slova a výrazy, které se používají dodnes a často se už s husary ani nespojují. Kromě známého krátkého kabátu zdobeného šňůrami zvaného "atila" a samotného slova husar v mnoha zeméch zdomácněla i slova Csaká (čaka), a nebo "szablya" (šavle). Příslušníci dánské královské stráže ještě nosí původní husarský oděv a dodnes absolvují tradiční výcvik.

"Memory" neboli vzpomínka na jména nejslavnějších husarských pluků zůstala dodnes zachována, třebaže se z nich stali jako například ve Francii - výsadkáři. V Anglii jsou to "10th Survey a 15th - 17th The King's Husars (z těchto bývalých královských husarů se dnes stal tankový pluk. Podobné tradice se zachoval i 7. americký tankový pluk, který, stejně jako jmenované britské pluky vynikl jako elitní jednotka ve druhé světové válce.

Rákocziho protihabsburské povstání bylo potlačeno, a tak byli velitelé a organizátoři lehké jízdy kuruců nuceni zakládat pak husarské jednotky ve Francii, Prusku, Rusku, ale i také ve Švédsku, Španělsku a v Americe.

Tradice je ve Francii a v Anglii mnohem silnější než v zemi kde husarské oddíly vznikly. Proto se při mezinárodních setkáníchm jako jsou například návštěvy hlav států, užívají husaři jako čestné vojenské jednotky.

Lehká jízda začala ztrácet svůj význam a lek husarů značně pobledl s rozvojem techniky. Časy velkých jezdeckých bitev definitivně skončily a husaři, stejně jako ostatní jezdci byli už nasazováni jako pěší bojovníci v pomezních bojích. Jejich činnost se omezila na průzkum a ojedinělé akce.

Přehlídky, či spíše svérázné slavnosti jsou dnes už jedinou možností, jak oživit husarské tradice. Připomenutí jezdeckého a šermířského umění a tradičních zvyků není nějakou militaristickou bojovou nostalgií, ale součástí společné minulosti maďarského lidu a mnohých evropských národů.

Symboly husarů se podařilo shromáždit v ojedinělém husarském museu v městečku Sárvár v západním Maďarsku, v prostorách někdejšího Nádasdyho zámku.

Josef Kuneš


Další informace:
Informace na Wikipedii.

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám