Píseň o Rolandovi | Medailonek, z ročníku 2002

Píseň o Rolandovi

Píseň o Rolandovi

Symbolem rytířské odvahy byl bájný rytíř Roland, jeden z dvanácti pairů Karla Velikého. Podle legendy se Roland narodil v Itálii. Jeho otec, nemajetný rytíř Milon jej vychovával na hradě Lonu, kde se naučil výborně bojovat, hlavně šermovat těžkým mečem. Byl to mladík velmi bujný, vzpurný a bojechtivý. Nebylo mu ještě ani patnáct let, když spoutal hradební stráž a uprchl až do Kalábrie, kde se připojil k vojsku svého strýce Karla Velikého, který tam bojoval proti Saracénům. V bojích zachránil jeho život a ten jej odměnil pasováním na rytíře a daroval mu skvělý meč zvaný Durandal.

Odvaha rytíře Rolanda byla pověstná. Sám bez cizí pomoci přemohl po několikadenním boji saracénského obra Ferraguse, který byl znám tím, že vyzval postupně k souboji dvanáct pairů Karla Velikého a jedenáct z nich držel v zajetí.

Po sporu s Karlem Velikým odjel lodí do Orientu. Tam vstoupil do služeb krále Persie a ten jej poslal osvobodit jednu zajatou princeznu, což se mu podařilo.

Karel Veliký se po sedm let snažil dobýt Španělsko na Arabech. Když prohrál jednu z několika bitev s pohanským králem Marsilem u Saragozy, rozhodl se pro návrat domů. Učinil tak na radu zrádce Gamelona, který se postavil na stranu krále Marsila. Ve chvíli, kdy Karlovo vojsko přecházelo přes Pyreneje, zaútočil Marsil v průsmyku Roncevaux. Franští rytíři byli zaskočeni, udatně se bránili a umírali s mečem v ruce. Roland, který velel zadnímu šiku byl zraněn, ale odmítl zatroubit na svůj roh ze slonoviny a přivolat na pomoc vojsko Karla Velikého. Když konečně zatroubil, bylo již příliš pozdě. Když se Karel Veliký vrátil do průsmyku Rocenvaux, nenašel ani jednoho živého bojovníka.

Balvan ležící před mrtvým Rolandem byl rozseknutý. To se umírající Roland pokusil roztříštit svůj slavný meč Durandal, aby se nedostal neporušen do rukou nepřátel. Rozbita byla však jen skála. V soutěsce Roncevaux se dodnes ukazuje skála, kterou rozrazila čepel, když chtěl Roland meč zničit, aby nepadl do rukou Arabů.

S Rolandem padl i Jan Turpin, biskup v Remeši, který bojoval po jeho boku. I on měl skvělý meč zvaný Almice, s nímž přemohl mnoho nepřátel. Jan Turpin byl průvodcem a životopiscem Karla Velikého. Tomuto klerikovi je připisována obsáhlá kronika výpravy Karla Velikého do Španěl. V Písni o Rolandovi, kde vystupuje arcibiskup Turpin jako smyšlená postava padnuvší s Rolandem v Rancevauxském průsmyku, se praví: „Turpin cítí, že klasá se čtyřmi šípy v těle, ale z posledních sil se zvedá, na Rolanda se podívá a praví: ´Však mě ještě nepřemohli a dobrý rytíř živ neustoupí!´ I vytasil svůj lesklý meč zvaný Almice a v nejtěžší seči z posledních sil mnoho ran rozdal a nikoho neušetřil.

Další spolubojovník Rolandův byl rytíř Ogier, který měl slavný meč zvaný Curetana. Ogier byl synem dánského vévody Godfreye, který meč takto pojmenoval. Byl to dar od Karla Velikého, který jej vyznamenal za pomoc. Jeho jméno má znamenat malou míru. Byl o kousek kratší, jelikož se jeho hrot ulomil, když jej Ogier zkoušel před hradem v Cáchách tak, že jím udeřil o schody z ocele.

Další vazal Karla Velikého, který padl v Roncevauxském průsmyku, byl Olivier, jehož plamenný meč byl darem Židů. Původně patřil jednomu římskému císaři, který jej ztratil v lese. Vesničané jej odevzdali vladaři Pipinovi, který jej daroval hraběti Beuve a ten jej zase prodal jednomu Židovi z Wienne. Ten poslední jej předal jako dar Olivierovi v den, kdy zápasil s Rolandem na znamení díků za to, že jeho rodina byla snášenlivá k Židům.
A konečně meč nejslavnější „Durandal“ (Smrtonosný) zhotovený mečířem Madelgierem z Ratysbony. Podle legend tento meč daroval Rolandovi anděl, ale s větší pravděpodobností to byl dar od Karla Velikého.
Podle jiné verze patřil kdysi meč Durandal trojskému Hektorovi. Roland jej vzal spolu s erbem a koněm králi Almontovi, když ho zabil v bitvě u Aspromonte.

Když Roland po boji umírá, takto k svému meči hovoří: „Můj meči Durandale, bílý, lesklý a krásný, jako ohnivý ve slunci svítíte. V morianských údolích to bylo – Bůh svého anděla z nebe poslal ke Karlovi, aby vás svému nejstatečnějšímu vůdci daroval. A tenkráte vás můj veliký císař k mému boku připjal a od té chvíle vás nosím. Anjou jsem s vámi dobyl, Bretagne, Appulie, Kalabrie a země španělské, Malf, Palermo a Obrie, Ormursinie, Cařihrad opanoval, v Čechách, Uhrách i Polsku jsem zvítězil, i Saska, kde činí, co on poručí. A také Skotsko jsem dobyl, Islandu i Anglicka, komory naší. Tolika zemí jsem dobyl a krajů dalekých, jimž Karel Bělovousý vládne. Pro vás můj meči naříkám a pláči – raději umřít, nežli pohanům vás zanechat. Bože slavný, ušetři Francii toho pokoření!“

Roland je hrdinný rytíř a postava starofrancouzské Písně o Rolandovi (Chanson de Roland), která pochází z 12.století, líčí jeho činy a smrt a pojí se k pravdivé události, s níž nás seznamuje kronikář Einhard (770–840) v deváté kapitole svého spisu „Život Karla Velikého“ (Vita Caroli Magni). Z Hrutotlanda či Rolanda učinila legenda předního paladina Karla Velikého, jednoho z nejobávanějších obránců křesťanství proti Saracénům.
Italský básník Lodovico Ariosto rovněž napsal oslavné dílo „Zuřivý Roland“, které v písních opěvuje hrdinské činy a smrt rytíře Rolanda.

Ve středověké rytířské literatuře a písních zůstává postava Rolanda nezapomenutelným hrdinou.


Josef Kuneš



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám