Zbraně starých Germánů | Historie a vývoj, Zajímavosti

Zbraně starých Germánů

Zbraně starých Germánů

O tom, jak prastaré mýty, legendy či ságy dokáží ovlivnit jednání dnešních lidí se můžeme přesvědčit v mnohých příbězích ze současnosti.

Je málo známo, že jednou z hlavních příčin usilování Hitlera a nacistů o anexi Rakouska byla snaha o získání posvátného kopí uloženého ve vídeňském muzeu. Toto kopí si totiž nacisté mylně ztotožnili s mystickým posvátným kopím Germánů, jímž byl ozbrojen legendární král Vóden (Ódin), jak o tom vyprávějí staré nordické báje. Podle pradávné věštby vlastník této zbraně měl moc k ovládnutí světa. A na podobné věštby nacisté věřili.

Když bylo Rakousko obsazeno, pospíšili si nacisté s tím, že nechali posvátné kopí z Vídně přenést na hrad Wewelsburg, který byl centrem jejich Černého řádu. Kopí bylo spolu s Praporem krve (Blutfahne) a dalšími artefakty Černého řádu uloženo v podzemní kapli hradu. K těmto předmětům byl připojen i kovový tresor obsahující starý pergamen zhotovený K. E. Haushofferem, na němž byl popis tajemství síly kopí a jeho axaltace v runovém písmu. Kustodem posvátného kopí byl ustanoven sám Reinhardt Heydrich, který měl být jako jediný z nacistické elity poučen samotnými Temnými Mistry o vlastnostech této zbraně a způsobu jak ovládnout a využít jeho síly.



Podle vzoru templářů sestavil H. Himmler "Kruh třinácti rytířů svatého kopí" a stal se jeho Velkým Mistrem a komturem. Mezi další čelny tohoto společenství náleželi kromě Hitlera mhozí další nacističtí bosové.

Když se zhroutil válečný odpor Německa a blížila se porážka nacistů, rozhodl se Kruh třinácti Svaté kopí a další pro nacisty posvátné relikvie ukrýt, aby nebyly vítězi zneuctěny. Všechny tyto posvátné předměty byly označeny jako Valkure II. a uloženy do šesti bronzových, olovem utěsněných trezorů a ty byly odvezeny 19. února 1945 do Antarktidy ponorkou U 530, která vyplula z Kielu pod velením kapitána O- Wermoutta. Ponorka náklad vylodila v podzemním areálu Země královny Maud v území označovaném v argentinském přístavu Mar del Plata.

H. A. Buechner a W. Bernhard (Adolph Hitler and the Secrets of Holy Lance) pátrali po historii posvátného kopí z vídeňského muzea a došli k závěru, že to byla posvátná křesťanská relikvie, jíž římský setník Longinus probodl bok Ježíše Krista, přibitého na kříži. Tento oštěp, nebo spíše kopí bylo zprvu uchováno v Římě a po rozpadu říše jej převzal německý císař Barbarossa, nechal opravit zlomený list a vložil do něj jeden z hřebů, jimiž byl Kristus přibit na kříž. Toto kopí převzal císař Barbarossa jako svůj císařský emblém a vyjádření jeho údajného poslání udržovatele křesťanského dědictví Říma. Po založení řádu teutonských rytířů Longinovo kopí převzal tento řád do opatrování a bylo uloženo v tajné části podzemí norimberského hradu. Když Napoleonova armáda obsadila jižní Německo, bylo Longinovo kopí odvezeno jako válečná kořist a na příkaz Napoleona uloženo v císařské klenotnici ve Vídni a odtud později přeneseno do muzea.

Z toho vyplývá, že Longinovo kopí zjevně nemá nic společného s posvátným oštěpem Ódina zmiňovaným ve Vědmině písni nordického eposu Elder Edda.

Další historické bádání přinesla informace o tom, že existují ještě dvě další kopí považována za posvátné historické relikvie. Jedno z nich bylo zhotoveno pro Fineha, Áronova vnuka a jeho další osud není znám.

Třetí kopí bylo nalezeno kopáči na vrcholu Golgotě v roce 326, pracujícími na příkaz císařovny Heleny, matky Konstantina Velikého, ale ani osud tohoto kopí není znám. Máme tedy tři kopí, tři historické artefakty, ale zjevně žádné z nich nemá přímý vztah k posvátným zbraním germánského boha Ódina, o kterých se zmiňují nordické báje a jejich získání bylo toužebným přáním Hitlera a jeho nacistů.

Nordické ságy vyprávějí o božském prakráli Ásů jménem Thór či Äsathor (vůdce Ásů), nebo Ökuthór (thór jdoucí v čele). Thór ale pravděpodobně není samo jméno prakrále, ale poze prastarý titul vládce lidu Ásů. Skutečné jméno Thóra ságy neuvádějí v souvislosti s posvátným zákazem vyslovovat jméno krále, který byl považován za Boha. Ze souvislosti vyplívá, že Thór vládl lidu Ásů v časech, kdy ještě žili ve hvězdné pravlasti Thrúdvangy a Thór sídlil v královském městě Bilskirnir. Jelikož Ásové byli kruté, loupeživé plémě, vedli se sousedy neustále kořistnické války, byli nakonec deportováni na Zemi a usazeni v okolí Černého moře, především v A atolii a na území mezi dnešním Bulharskem a západním pobřežím Kaspického moře. Tuto novou vnucenou oblast Ásové pojmenovali Thrórheim, což staří Řekové četli a uchovali jako Thrakia. Nordická mytologie vypráví, že v dávných časech za krále Ódina válčili Ásové se svými pozemskými sousedy, ale měli nedokonalé a málo účinné zbraně. ôdin proto přikázal svým kovářům Nielbelungům, aby pro něj vyrobili neporazitelnou královskou zbroj sestávající z prsního krunýře, kovových rukavic, zvláštní přilby aopasku, který zvyšoval sílu bojovníka. Niebelungové ze zvláštního kovu pro Ódina zhotovili i neztupitelné zbraně, a to meč Gramm a jednobřité kladivo Mjölnir. Obě zbraně údajně tvořily jediný celek podobný středověké halapartně, který bylo možno dle potřeby rozdělit na meč a čakan. Sama kompletní zbraň se používala při boji s jízdou nebo při obraně a dobývání hradeb, či byla vrhána jako oštěp. Zhotovená zbroj i zbraně byly zasvěceny Thórovi a Ódin stanovil, že mohou být předávány pouze v přímé linii královské dynastie odvozující svůj původ přímo od praboha Thóra.

Ódin se svými Ásy vyvolal na Zemi dlouhé a ničivé války, známé jako války démonů, v nichž usiloval o ovládnutí celého světa. Tyto války skončily nakonec porážkou Ásů, jejichž odzbrojením a deportací na sever Evropy, především na Skandinávský poloostrov. Král Ódin byl zajat, uvězněn abyli mu vítězi odebrány posvátné atributy. Zbroj a především sestava Grammu a Mjölnirem byla ukryta na neznámém místě.

V podobném duch vypovídají i staré řecké mýty, v nichž má Thór jméno Krón (Chronos), kováři Niebelungové jsou uváděni jako Daktylové a Ásové jsou zváni Kuréti. Staří Řekové uvádějí, že Daktylové byli zručnými kováři, kteří vynalezli zvláštní ocel pro výrobu nezničitelných zbraní.



V předhůří Araratu žil se svým lidem král Túbalkain, o němž se vypráví, že byl identický s králem Ásů Vódenem či Ódinem. Lid Túbalkaina - bibličtí Túbalkainové byli pravděpodobně identičtí s mýtickými Nielbelungy, neboť jsou uváděni jako vyhlášení kováři. V zemi Nód žili další dva kmeny odvozující svůj původ od Kaina, a to Júbalové a Túbalové. Dochovala se pověst, že král Túbalkain si stěžoval bohu na to, že nemají účinné zbraně, a tak jsou svým sousedům vydáni všanc. Bůh prý nechal na úpatí Araratu dopadnout velký žhavý balvan tvořený na Zemi neznámým kovem. Pravděpodobně šlo o kovový bolid tvořený železem, legovaným větším množstvím niklu a kobaltu. Z tohoto kovu Túbalkainové pro svého krále zhotovili zázračné nerezavějící a neztupitelné zbraně, především meč a jednobřité kladivo nasazené na dlouhé holi. Obě zbraně tvořily jeden celek, ale bylo možno je dle potřeby jednoduše rozdělit. Bůh tyto zbraně obdařil zvláštní mocí, jíž nemohl žádní protivník držitele posvátné zbraně odolat a stanovil, že záleží pouze na držiteli, zda tuto moc užije ve prospěch dobra či zla. Když tuto posvátnou zbraň použil Túbalkain k prolití krve a dopustil se poprvé vraždy na Zemi, přikázal Bůh Túbalkainovi posvátnou zbraň ukrýt v hluboké jeskyni v pohoří Efraim, v Kašmíru. Když tento příkaz Túlbalkain provedl, stanovil Bůh, že nadále již žádný král pocházející z linie Kaina, nesmí již nikdy mít tyto zbraně v držení, neboť jsou určeny výhradně lidu pocházejícímu t linie Noemovy, čímž byli snad míněni především Hebrejové.

Na dlouhou dobu tyto posvátné zbraně mizí ze světa a opět se vynořují až s Mojžíšem v souvislosti s exodem Hebrejů z Egypta v roce 1495 př. n. l. do Země zaslíbené. Osud těchto psvátných zbraní dnes není znám. Mohly zůstat spolu s Mojžíšem v Kašmíru, ale stejně dobře je mohli Hebrejové přinést sebou do Kanaanu.

Hitlera s existencí mýtických posvátných zbraní Ódina seznámil opat kláštěra v Lambachu J. Lauze v souvislosti s výkladem nordických ság Germánů. Kdesi zde leží pramen urputné touhy Hitlera a nacistů po vlastnictví posvátných zbraní Ódina. Hitler zřejmě dospěl k názoru že Ódinovy zbraně vlastní Hebrejové a nehodlají je německým dědicům navrátit. Tím se pro Hitlera a nacisty stali Hebrejové úhlavními nepřáteli Němců. které bylo nezbytné zbavit mystické moci posvátných zbraní a vyhladit je. To snad je hlavní důvod a podstata mystické nenávisti Němců vůči Židům.

Josef Kuneš


Další informace:
Informace na Wikipedii v angličtině.

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám