Albrecht z Valdštejna | Medailonek, z ročníku 2005

Albrecht z Valdštejna

Albrecht z Valdštejna
1583–1634

Dne s již legendární postava Albrechta z Valdštejna byla a jistě ještě bude vhodným námětem pro spisovatele historických románů i pro historiky. V současné literatuře je popisován jako člověk statečný, skvělý vojevůdce a stratég, který tolik vykonal pro svého císaře, aby jím byl nakonec zrazen a zavražděn.

Nás zajímá osobnost Albrechta z Valdštejna především po stránce vojenské statečnosti, a schopnosti s níž stál vždy v první řadě svého vojska, bez ohledu na vlastní bezpečnost. Byl účastníkem mnohých válek a bitev a mnohokrát dokázal v osobních soubojích svojí zdatnost a umění jak zacházet s chladnou zbraní. I když byl několikrát zraněn, zůstal vždy vzorem statečnosti pro své vojáky, ale současně byl mnohými nenáviděn pro svojí až někdy necitelnou přísnost. Nemůžeme však opominout i ostatní okolnosti, které jej přivedly na vrchol válečnické slávy spojené s neskrývanou touhou po moci a majetku.



Albrecht z Valdštejna pocházel z chudého šlechtického rodu, žijícího v Heřmanicích u Jaroměře. Studoval na protestantských školách a své válečnické zkušenosti získal ve vojsku hraběte z Basty v Uhrách, v bojích proti Turkům. Odtud si také přivezl zárodky typicky "vojáckých chorob", jako revmatismus, malárii, podagru a pravděpodobně i syfilidu. Sňatkem s bohatou starší vdovou Lukrécií z Landeka se velmi obohatil a stal se jedním z vlivných členů moravských stavů. Z prospěchářských důvodů přestoupil na katolickou víru a ve svých třiceti pěti letech chytil se první příležitosti v období neutrality Moravy a stal se tak plukovníkem a velitelem nově ustaveného pluku. V průběhu stavovského povstání r. 1619 přeběhl k císaři Ferdinandovi II. V jeho službách se zúčastnil několika válek a bitev, v nichž vždy zvítězil. Po úspěšném tažení do Dánska ovládl Meklenbursko, stal se jeho vévodou a za tyto úspěchy obdržel do císaře titul "generalisima a admirála Baltského moře". Tím pomohl císaři Ferdinandovi II. k zenitu své moci.

Sňatkem s Isabelou hraběnkou Harrachovou získal Valdštejn další bohatství a tak se stal jedním z posledních kondotiérů, který svému panovníkovi mohl postavit "armádu na dluh", jak se tomu v té době říkalo. Svým bohatstvím a úspěšným podnikáním si vysloužil mnoho nepřátel z řad šlechty blízké panovníkovi a tak byl roku 1620 odvolán z velení císařských armád.

Albrecht byl tímto činem svého vladaře nesmírně dotčen. Obrátil se na svého osvědčeného astrologa Jana Keplera, jehož předpovědím vždy věřil.

Jan Kepler na požádání Albrechta z Valdštejna vypracoval a sestavil obraz nebeských planet v době jeho narození a když s výsledkem seznámil jmenovaného, ten mu poprvé nechtěl uvěřit. "Že se má císaře varovat? Že mu od něho hrozí nebezpečí? Že v příštích několika letech hrozí strašné zmatky, které zničí Valdštejnovu moc a štěstí?

Brzy po odvolání Valdštejna z velení císařských armád vyvstalo pro císaře nové nebezpečí, když se na severním pobřeží Baltu vylodil se svým vojskem švédský král Gustav II. Adolf (1594–1632). Ten svým válečnickým uměním a dokonalou výzbrojí představoval pro celou střední Evropu nebezpečí. Když po několika vítězných bitvách padlo do švédských rukou i Bavorsko, císař povolal sesazeného generalisima zpět k velení svých vojsk. Donutily ho k tomu vážné okolnosti, kdy Sasové a čeští pobělohorští emigranti vpadli do Čech.



Valdštejn si své pokoření nechal bohatě vynahradit zcela mimořádnými pravomocemi a dary, když císař se zavázal mnohými sliby a vděčností, když bude postavena nová armáda. Ta potom Sasy vyhnala z Čech a Švédy odrazila.

Po několika válečných akcích byli Švédové donuceni u Lützenu. Valdštejn byl po dlouho nerozhodnuté bitvě poražen a vinu za tuto porážku přičítal zbabělosti několika pluků, které z bojiště předčasně ustoupily a tak usnadnili Švédům vítězství.

Když odměnil bohatě ony generály, kteří se v bitvě vyznamenali, umínil si co nejkrutěji potrestat všechny plukovníky a generály oněch pluků, které z bojiště zbaběle prchli a tak zavinili porážku Valdštejnových vojsk u Lützenu.

Vítěz této bitvy, švédský král Gustav II. Adolf, byl však na samém konci zastřelen jedním z prchajících rejtarů císařských.

Všichni provinilci z prohrané bitvy byli na rozkaz Valdštejnův zajati a postaveni před vojenský soud v Praze. Tam byl výsledek soudu napjatě očekáván, jelikož mezi obviněnými byly mnohé vznešené osobnosti. Dne 21. ledna 1633, byl pronesen nad nimi rozsudek, podle něhož bylo jedenáct důstojníků odsouzeno k smrti mečem, někteří ze žoldnéřů k smrti oběšením. Na zvláštní rozkaz frýdlantského vévody měla se tato hromadná poprava konat na staroměstském náměstí, na témže místě, na němž byli popraveni čeští páni evangeličtí.



Přes mnohé prosebné žádosti, aby byla alespoň některým z nich udělena milost, generalisimus však prohlásil, že musí být dán výstražný příklad všemu vojsku, aby se podobné případy nekázně již nikdy neopakovaly.

Po skončení této velké exekuce dal pražský rychtář přinésti velkou tabuli, na níž byla bílou barvou napsána jména čtyřiceti důstojníků, kteří ze strachu před vojenským soudem přeběhli k nepříteli.

Tato smutná událost i vojenský neúspěch velmi Valdštejnovi uškodili a tak jeho nepřátelé přesvědčili císaře, že moc jeho generála a bohatství daleko převyšuje moc císařskou, a tak byl nakonec prohlášen za zrádce. To však již byl vážně nemocen a tak mu zbývalo už jen málo dnů života.

Valdštejn, který stokrát stál v bitvách nebezpečí tváří v tvář náhle spatřil smrt zblízka. Stalo se to v Chebu, kdy důstojník Deveroux stál proti němu s hrubou halapartnou - meč zlomil v bitce na chebském hradě - Valdštejn volal o pomoc - zbraň vrahova protkla jeho hruď až hrot vystoupil zády.

Ve Vídni dává císař Ferdinand II. sloužit tisíc mší za spásu Valdštejnovi duše. Na první z nich je sám císař přítomen. Klečí na holé zemi, tvář zastřenou po celý obřad.

Tak skončil velký a slavný člověk, který byl naprosto necitelný k bolesti druhých, bytostně lpící na moci, majetku a nezávislosti, nevěřící nikomu a ničemu, ani vlastnímu horoskopu, který se ukázal jako pravdivý.

Josef Kuneš

Zápisky katovské rodiny Mydlářův

Opis vylíčení oné tragické události roku 1633, k níž došlo z vůle generála Albrechta z Valdštejna. Autor zápisků vykonal tuto hromadnou exekuci za účasti svého syna.

Jeden z přátel vévody frýdlantského, jehož jméno mi známo není, těžce nesl tyto výčitky pánu onomu činěné, složil brzy po exekuci na náměstí staroměstském k obraně jeho písničku dlouhou, která mezi lidem v hojnosti obíhala, a z té jsem si tuto opsal i verše ke hromadné popravě den 4. února 1633 se vztahující, které takto zní:

"Zas páni nenávistníci,
Fridlantovi protivníci,
nepřejíc mu v jaké jest cti,
převraceli jeho štěstí.
Přibylo v nich více ohně
čtvrtého února dne,
když to Fridlant v městě Praze
všem bojovníkům k výstraze
pány, jenž v té bitvě byli,
před časem se ustranili,
aneb se tak nedrželi,
jak jsou poručeno měli,
obršty a generály,
vůdce houfů a hejtmany,
nečině žádný rozdíl,
jakého rodu z nich byl,
dal je vyvést z vězenív prostřed rynku na lešení -
patnást jich dal mečem stíti,
dva na šibenici oběsiti.
Čtyřicíti utečených
k armádě nenavrácených,
v té šibenici jich jména
na tabuli oběšena.
Z toho pak měl potěšení,
i s ním Češi v celé zemi,
že z těch trestaných pánů všech
nebyl jest ani jeden Čech."

A mluví pravdu poslední tyto čtyři verše, neboť slyšel jsem sám na své uši, jak před popravou, tak i ještě více po ní, kterak v lidu pražském panovalo potěšení nad tím, že mezi důstojníky a vojáky, pro zbabělost a útěk před nepřítelem k smrti potupné odsouzeným, nebylo ani jediného Čecha, který by byl jménu českému hanbu učinil, jako ji byli delikventi tito národu německému způsobili, neboť se potom dlouho ještě ve veškeré Evropě o velké exekuci pražské mluvilo a zbabělost důstojníků obecně se odsuzovala.

Astronom a dvorní matematik tří císařů Jan Kepler vypracoval pro generalisima a vévodu Albrechta z Valdštejna horoskop. Zněl takto:

Praha roku 1608

Vaše Milost, pán z Valdštejna, se narodil roku 1583, dne 14. září, odpoledne ve čtyři hodiny. Tehdy se nacházel Saturn a Jupiter společně v prvním domu života, ve druhém domu se nacházel Skopec. Ve třetím Býk, ve čtvrtém Blíženci. A též Měsíční křížová cesta, které se říká Dračí ocas. V pátém rovněž Blíženci. V šestém Rak. V sedmém domu, z něhož lze uhádnout věci kolen ženitby, stojí Lev, za ním následuje Merkur v Panně, v opozici k Saturnu a Jupiteru. V osmém domu smrti se nacházejí Váhy a Mars, velmi vzdálený od Země. Za ním následuje Venuše ve Štíru, v trojúhelníku se Saturnem a Jupiterem. V devátém stojí Štír, v desátém Střelec a rovněž Měsíční křížová cesta. V jedenáctém taktéž Střelec. U vchodu do dvanáctého domu Kozoroh.



To je popis nebeské konstelace, zhotovený Janem Keplerem. Jak se ukázalo, většina předpovědí se splnila.

Josef Kuneš

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám