Jak secvičit souboj | Obecné texty, z ročníku 2002

Jak secvičit souboj

Jak secvičit souboj

Už dlouho se v Heroldu neobjevil žádný článek pojednávající o teorii šermu. Vím, že jsme všichni spíš praktici, ale trochu se vzdělat a přiučit něčemu novému není nikdy na škodu. K nápadu na tenhle článek mě přivedlo shlédnutí vystoupení několika nejmenovaných skupin (i našeho na videu) a zjištění, že máme všichni ještě co dohánět. Protože jsem nesehnal nikoho kompetentního (staršího či zkušenějšího), kdo by měl čas a chuť něco odborného sepsat, musím se bohužel tohoto úkolu zhostit sám. Než vznesete námitky, snad mě trochu ospravedlní, že jsme (SHŠ Acheron) loni na Budyňské koruně dosáhli druhého místa za techniku šermu v kategorii gotika. Tento článek navazuje na můj předchozí pojednávající o tom, jak udělat dobré vystoupení a který měl docela dobrý ohlas. Našli se i tací, co se mými skromnými radami s úspěchem řídí, za což jim děkuji. Snad to trochu pomohlo pozvednout kvalitu amatérského šermu a o to mi hlavně jde.

V tomto článku se budeme zabývat všeobecnou rovinou, ne jednotlivými technikami. Také výběr zbraní ponechám na vás, článek je koncipován hlavně na souboj meč proti meči, ale níže popsané rady se většinou dají aplikovat na cokoli. Nemusím snad připomínat, že některé kombinace, například řemdih proti dýce, jsou nevhodné (pokud to nevyplývá z děje scénky), rovněž se musí dát pozor na dobovou shodnost zbraní. V naší skupině se osvědčilo vymyslet souboj tak, aby se v případě potřeby mohly používané zbraně s drobnými úpravami technik zaměnit za jiné. Dobře to jde, má-li bojovník kombinaci dvou zbraní (např. meč a dýka za meč a pochodeň, meč a sekeru apod.). Je to prasárna, já vím, ale děláme to opravdu jen v případě nutnosti a věřte mi, většina lidí ani nepozná, že souboj byl původně stavěn pro něco úplně jiného.

Souboje si můžeme rozdělit zhruba do tří kategorií - reálné, akční a komické. V praxi se pak tyto kategorie často prolínají, ale přesto je vždy jedna dominantnější. Měli bychom si ujasnit, kterou z nich chceme preferovat a podle toho souboj postavit ; pokud je tento součástí scénky, pak je to dáno jejím obsahem a formou. Je třeba si také uvědomit, jestli se bijí dva šlechtici v regulérním duelu nebo se například dva lapkové perou o kořist a přizpůsobit tomu techniky. Nadále však pro zjednodušení uvažujme, že souboj je samostatný, bez nějakých vedlejších návazností, jeden proti jednomu a oba soupeři mají stejné podmínky.

Realita: této kategorie by pravděpodobně chtěly dosáhnout všechny skupiny historického šermu, ale přiznejme si, málokdo na to má. Nikdo si dnes zřejmě ani nedokáže představit, jaké to je bojovat na život a na smrt, kdy sebemenší zranění spojené s nekvalitním ošetřením mohlo znamenat vážné zdravotní komplikace, případně i smrt. Podle toho i souboje vypadaly - žádné bezhlavé mlácení, ale přesně prováděné techniky a finty spojené s dlouhým vyčkávání na soupeřovu chybu nebo oslabení pozornosti. Ale takový souboj by asi nebavil ani diváky ani šermíře, proto je potřeba maličko slevit. Dokázat spojit realitu s atraktivností to je to pravé umění. Dá se tomu přiblížit, pokud pojedete na volno, ale asi těžko budete využívat všech zálud a zákeřností a pokud ano, jste natolik dobří, aby jste si neublížili?

Každý způsob soubojování má svá pravidla a je dobré dodržovat například následující sled - opatrné oťukávání a odhalování slabin soupeře, jednoduché výpady, zapojování stále složitějších technik a kombinací, několik parádiček a akčnějších prvků, přichází únava a opětné zjednodušení technik a nakonec po chybě některého z duelantů jeho porážka. Tento sled se dá využít i v následujících dvou kategoriích. Veškeré techniky musí být efektivní a naprosto funkční.

Akčnost: už jsem se jednou zmiňoval o tom, že lidé jsou dnes zmlsaní filmem a to, co není podle jejich vkusu, neberou. Proto je posledním trendem zařazovat do soubojů různé akční prvky jako jsou pády, přehozy a jiné kousky, za něž by se nemusel stydět žádný kaskadér. Takové věci se líbí a jsou odměňovány potleskem či obdivnými výkřiky a koho by to netěšilo, že? Ovšem zvýšená tvrdost a rychlost soubojů jsou nezřídka doprovázeny nepřesností a tím i zvýšeným rizikem úrazu. Z toho vyplývá, že pokud chcete udělat opravdu "drsný" souboj, chce to být kvalitně chráněn, hlavně ruce a hlava. Secvičení dobrého akčního souboje vyžaduje dlouhodobý a kvalitní trénink.
Líbivosti napomáhá i použití atraktivních (řemdih, biják, pochodeň) a neobvyklých (vidle, kosa, řetěz) zbraní.
Komičnost: už jsem viděl několik komických soubojů a musím pochválit, že většinou velmi dobrých. Někdo má v souboji jen jeden nebo dva gagy, jiný má z nich sestaven celý souboj. Nesmí se však pro samou srandu zapomínat na to hlavní - šerm. Skloubit kvalitní šerm s komičností se také musí umět a není to nic lehkého. Gagy musí být voleny pečlivě a musí být opravdu vtipné, jinak bude vystoupení spíše trapné. Na potřebnou míru jejich dávkování si ale musí přijít každý sám. Zde se rovněž vyplatí použití neobvyklých zbraní.

Teď přejdeme k obecným radám. Všechny techniky musí být rychlé, přesné, jasně čitelné a hlavně bezpečné. Už dávno jsem si všiml, že mnozí plecháči hřeší na svoji nezranitelnost a buší do sebe hlava nehlava, dělají nedokonalé kryty a někdy se ani nedá poznat, co je volné a co secvičené. Opravdu to nevypadá pěkně. Na druhou stranu mnozí hadráci se zase bojí jít do sebe (zřejmě nedostatečná secvičenost souboje), neustále se obcházejí a k ničemu se nemají. Souboj, aby se líbil, musí mít spád a příliš časté odpoutávání soupeřů a pauzy mu nesvědčí.

Stane se občas, že se něco nepovede. V takovém případě by měli mít šermující domluveno, jak pokračovat. Jestli se vrátí k předchozí kombinaci a pak navážou (to je ale často příliš okaté) nebo přejdou k následující technice (to je lepší, hlavně pokud je to bez zbytečné prodlevy). Horší je, pokud má jeden z nich výpadek, ale i to se dá řešit. Mohou si domluvit nějaká tajná znamení, kterými se domluví co dál. U nás například funguje způsob nastavení zbraně tak, aby špičkou ukazovala, na kterou část těla má soupeř útočit. V nejhorším případě se šermující mohou srazit nebo povalit a domluvit se ústně. Za žádnou cenu nesmí zůstat stát a koukat na sebe, musí šermovat na volno, dělat promachy nebo alespoň kolem sebe kroužit. Mistrovství je v tom, když divák žádný výpadek nepostřehne.

Častou chybou bojujících je jejich mlčení. Sice se u toho tolik nezadýchají, ale copak v bitvě také bojují se zavřenými ústy? Výkřiky slouží k oživení souboje (vypadá pak tvrdší a nebezpečnější), zastrašení soupeře a posílení vlastního sebevědomí. Náležitě ozvučit by se měl každý zásah, zejména pak smrt.

Souboj je vlastně takové malé divadelní představení. A jako takový musí mít svůj začátek i konec. Suverénní musí být váš vstup na scénu, dále perfektně herecky zvládnutý celý průběh souboje (jde-li vám o život, nebudete se na soupeře smát) a nesmíte ošidit ani uklánění a děkování divákům za potlesk, který si dozajista zasloužíte. Do role bojovníka se musíte vcítit zcela, chovat se podle toho a to po celou dobu, kdy vás vidí diváci, tedy i když jen děláte křoví jiné bojující dvojici.

Tak vida, co jsem ze sebe nakonec vypotil. Vám, kdož jste tohle dočetli až sem, děkuji za shovívavost a pokud jsem někomu aspoň trochu pomohl, jsem tomu rád. Jinak ale dělejte, jak myslíte.

-MAB-





 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám