590. výročí bitvy u Grünwaldu | Historie a vývoj, z ročníku 2000

590. výročí bitvy u Grünwaldu

590. výročí bitvy u Grünwaldu

… a nastalo ticho. Ticho před osudovou bitvou. Jen vítr rval plachty korouhví a praporců. Vtom se pravé křídlo polské sestavy rozeřvalo vlčím vytím. Vitoldova Litva zaútočila. A s ní tři Smolenské pluky a vatahy Tatarů. Bleskový útok prošel přes vlčí jámy, smetl úporně se bránící střelbu. Proti Litevcům se rozjelo 15 korouhví křižáckého levého křídla pod vedením řádového maršálka Fridricha von Wallenroda. V zápětí velkokomtur Konrád von Lichtenstein dal povel dalším dvaceti korouhvím k útoku na polské sestavy. Černobílé řady se rozezněly pokřikem „Gott mit uns!“. I Poláci se rozjeli. Napřed krokem, potom klusem, cvalem a tryskem, jako když se řítí lavina. Kopí skloněna mezi uši koní. Z vyprahlých úst polských rytířů zaznívá řev starého chorálu svatého Vojtěcha. „Kyrie eleison“. Země mezi Grünwaldem a Tanenberkem se rozvlnila údery tisíců kopyt. Tisíce rytířů se hnaly pro smrt nebo vítězství. Srážka! Kopí se tříští, koně i muži se válejí v prachu. Zablýsknou meče, sekery, bijáky. Jedna z největších bitev 15. století začala.

O bitvě, která se odehrála 15. července roku 1410 mezi Řádem Německých rytířů a Polským králem Vladislavem bylo napsáno mnohé. Většina z nás zná průběh i výsledek. Většině z nás zní alespoň povědomě jména hlavních aktérů. Víme také, že bitva byla vybojována za velké účasti českých, moravských a slezských rytířů. Vždyť Čechové v Polském vojsku tvořili devítinu až osminu celé armády. Bojovali ve 4. korouhvi sv. Jiří, dále v korouhvi 49. a 50. Na řádové straně byl český počet jen o málo menší. Snad každému se vybaví jméno Jana Sokola z Lamberka nebo Jana Žižky. Ale historie nám vypovídá o téměř 6.000 bojovnících z našich zemí, kteří bojovali, mnohdy proti sobě, jenom v této bitvě. Pro Polské království tato první vítězná bitva nad Řádem znamenala velmi mnoho, třebaže její výsledky nedokázalo patřičně využít. Konečné vítězství bylo vybojováno až v polovině šedesátých let patnáctého století.

Polský národ si svých dějin neobyčejně váží, proto byla uspořádána ku příležitosti 590. výročí velkolepá bitevní scéna, která se odehrála 15. července roku 2000 na historickém bojišti před zraky 70.000 diváků za přítomnosti nejvyšších státních představitelů Polska a Litvy a generality polské armády. Na bojišti pod památníkem se střetlo podle polských údajů na 750 bojovníků (zkušené oko šermířovo odhadovalo skutečný počet na 1200–1500 bojujících). Na pozvání polských přátel a díky aktivitě pražské skupiny Kornet se bitvy zúčastnilo i 70 českých a moravských šermířů. Tito porezavělí a osekaní bojovníci pro jednou zapomněli na jména svých mateřských skupin a sdružili se pod jednotným názvem „Korouhev země České“. V bitevní scéně pak bojovali ve dvou oddílech proti sobě. Oddíl přičleněný k polské armádě šel do boje pod korouhví sv. Jiří (červený kříž ve stříbrném poli). Tato korouhev v historické bitvě byla výhradně česká a byla začleněna do bojové sestavy jako čtvrtá. Skupina, stojící na straně Řádu bojovala pod korouhví Konráda von Lichtensteina (v červeném poli stříbrné břevno), v historických sestavách Němců začleněná jako šestnáctá. Bojovník z řady nemůže zhodnotit, jak se bitva vyvíjela, případně jak se líbila. Nicméně neutuchající zájem diváků ještě dlouho po bitvě dával tušit, že akce byla úspěšná a líbila se. Věřím, že české houfy přispěly svým dílem ke zdárnému průběhu bitevní scény. Čeští a moravští rytíři svoji účast v grünwaldské bitvě spolu s kolegy z Polska, Litvy, Běloruska, Itálie a dalších zemí zhodnotili při večerní bohaté hostině na rozchodnou. Dlužno říci, že, jak nepřítel v poli, tak i pečená prasata neodolala náporu bojovníků z Čech.

V podvečer vyšel král Vladislav Jagielo doprovázen velkoknížetem Vitoldem a velitelem polského vojska Zyndramem z Maškova na ztichlé bojiště. Čeleď sbírala padlé rytíře a ukládala je do dlouhých řad. Zvlášť Poláky, zvlášť bojovníky Řádu. Král zaplakal nad neobyčejně vysokým počtem padlých. Jenom řádových rytířů, oděných v bílé pláště s černým křížem bylo hodně přes 600. Řádových hostí, rytířů i prostých bojovníků bylo nepočítaně. I mnoho polských rytířů našlo svoji smrt na bitevní pláni. Rytíři složili svému králi k nohám všech 51 bojových korouhví Řádu. Nakonec přinesli i strašlivě zohavené tělo velmistra Řádu Ulricha von Jungingena. Tichý a nehybný ležel před Vladislavem muž, který se ještě ráno domníval, že stojí nad všemi vladaři a panovníky světa. Bojiště, zborcené potoky krve, nasycené obrovským utrpením a bolestí, pomalu zakrývala noc.

Bojda – jeden z řady korouhve sv. Jiří



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám