Vikingové | Historie a vývoj, Obecné texty, nevydané a nové

Vikingové

Vikingové

Severní území Evropy obývaly germánské kmeny nazývané Normany (severní lidé). Sídlily na území dnešního Dánska, Norska a Švédska. Žily v málo rozrušené rodové pospolitosti a z kmenové tříště se postupně začaly utvářet větší celky. Feudalizace ve vlastní Skandinávii postupovala pomaleji než v západoevropských zemích. Teprve v  9.–11. století přerůstaly labilní společenské útvary v poněkud konsolidovanější raně feudální státy. Proces vytváření těchto feudálních států byl doprovázen nejen vnitřními konflikty vyplývajícími z násilného podmaňování slabších kmenů silnějšími, z rozporů vládnoucích rodů s velmoži nebo z rozporů uvnitř dynastií, ale i s dlouhými vývoji daleko za hranicemi vlastních území.



Od konce 8. do 10. století vyjížděli Normané do dalekých zemí na svých dřevěných lodích na „vikingy“, tj. na lup. Nedostatek půdy vedl družiny bojovníků (Vikingů) k loupeživým výpravám. Křesťanský svět na jejich nájezdy vzpomíná jako na krvavé a tragické období vpádů krutých pohanů. Ale jejich dobrodružné výpravy byly i něčím více. Bylo to období „mužů ze severu“, kteří po více než dvě století svými nájezdy formovali novou Evropu. Jejich hrdinské období trvalo téměř 250 let. Představují se jako vášniví, houževnatí a drsní bojovníci. Jejich invaze se odvíjely především od jejich dovednosti na moři. Sebejisté zacházení s loděmi jim umožnilo cestovat hluboko do vnitrozemí po evropských řekách.

Koncem 8. století napadli Vikingové, pocházející z dnešního Dánska a Norska, britské ostrovy. Téměř ve stejnou dobu zahájily jejich družiny útoky proti franské říši. Po řekách Loiře, Šeldě, Rýnu a Seině se dostávali hluboko do vnitrozemí. Lidé skupiny z Dánska útočili na slovanské pobřeží Baltu. Výpravy Švédů, kterým ve východní Evropě říkali Varjagové, směřovali k Finskému a Rižskému zálivu.



Vikingské výpravy měly zpočátku čistě pirátský charakter. V pozdějších dobách, kdy se ve skandinávských zemích tvořily raně feudální státy, začaly mít také vikingské družiny organizovanější podobu. V jejich čele často stáli i členové vládnoucích dynastií, kteří byli vypuzeni z domova. Jiným se nedostávalo panovnického křesla a proto se vypravili dobývat cizí země a vládnout podmaněným národům. V té době se pirátské výpravy změnily v soustavné dobývání cizích území s cílem je ovládnout. Od konce 9. století se Normané začali pevně usazovat na dobytých územích, kde postupně splývali s domácím obyvatelstvem. Tak tomu bylo např. při vikingských nájezdech do Anglie, nebo západofranské říše, kde v roce 911 vznikl normanský stát, pozdější Normandie, odkud Vilém Dobyvatel dobyl v roce 1066 Anglii a ovládl Sicílii. Vikingové se vydávali i na velice odvážné plavby. Kolem roku 982 se plavil Erik Černý do Grónska a kolem roku 1000 byly lodě Vikingů zaneseny pravděpodobně až k břehům Severní Ameriky.

Skandinávci nebyli jen dobří mořeplavci, ale i vynikající jezdci, kteří na uloupených koních nenadále přepadávali cizí obyvatelstvo. Přesto těžištěm jejich útoků byla pěchota. V pozemním způsobu boje vycházeli z prvků nové taktiky. Byl to útok celé skupiny, popřípadě jednotlivých oddílů, v jednom proudu po barbarském způsobu. Tento prvek je pochopitelný. Vikingové byli vyzbrojení téměř stejně a výrazné odlišnosti ve výzbroji a výcviku, které by si vynutily rozdělení do taktických oddílů, u Skandinávců neexistovaly.



Dík výchově a mýtům severských ság byli Vikingové divocí, krutí a válečnickým duchem prodchnutí bojovníci, kteří budili v přece jen již civilizované Evropě respekt a strach.

Nájezdy Vikingů byla zvlášť krutě postižena Francie. V 10. století se jejich potomci usadili v údolí dolní Seiny. Postupně se tito seveřané obraceli na křesťanství. V roce 911 uznal francouzský král svrchovanost Rolona, jednoho z jejich vůdcův provincii, která pak byla nazvána Normandie. V 11 století tam měl vévoda normanský vládu pevně v rukou. V roce 1066 využil normanský vévoda Vilém Levoboček dynamického sporu o Anglii a pustil se do jejího dobývání. Když se stal anglickým králem ( „byl nazván Vilém Dobyvatel“), zbudoval silný centralistický stát – nejmodernější království své doby.
Normané přišli v 11. století z Normandie do Jižní Itálie a na Sicílii a dobyli území, které obývali Saracéni a Byzantinci. Od roku 1015 se mladí šlechtici uplatňovali jako námezdní vojáci u jihoitalských knížat a tam ovládli jih poloostrova.

Baltský svět se nakonec ustálil po způsobu křesťanských královstvích a Vikingové přestali s nájezdy. Éra neohrožené severské nadvlády pominula. Evropští barbaři se buď obrátili na křesťanskou víru, nebo se rozptýlili po celé Evropě a postupně splynuli s okolním obyvatelstvem.

Vikingský bůh
Tyr byl vikingský bůh války, víra v něj prý přinášela vítězství v boji. Proto byly také vikingské meče často označovány písmenem
T.

Josef Kuneš


Další informace na heslo
Vikingové na Wikipedia.



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám