Tajné zásahy III. | Šerm a šermování, z ročníku 2005

Tajné zásahy III.

Jarnacův sek – Coup Jarnac
(vyšlo ve čtvrtletníku Herold – šermířské listy 2/2005)

Abychom si udělali obrázek jak vypadal souboj ve středověku, za vlády francouzského krále Jindřicha II. (1518–1559), uvádíme popis šermířskému duelu tak, jak jej zapsali tehdejší kronikáři.

Událost započala počátečním obřadem, v němž hlasatel prohlásil: Dnes, dne 16. července 1547 dovolil a nařídil náš král a nejvyšší vládce, aby se konal souboj mezi François de Vivonne, Sieur se la Chateigneraie jako útočníkem, a Gui se Chabot, Sieur de la Jarnac, jako obráncem, aby zbraněmi vyřídili čestnou záležitost. Proto oznamuji všem, že z rozkazu krále nesmí nikdo brániti tomuto duelu, žádného ze soupeřů podporovati, ani škodit pod ztrátou hrdla“.

Jelikož v té době panovala velká vedra, bylo proto rozhodnuto, aby se souboj konal již v 6. hodin ráno, v Saint-Germain-en-Laye, za přítomnosti krále Jindřicha II. a celého jeho dvora na rozlehlém prostranství. Bylo známo, že ve hře bylo jméno a čest jedné významné dámy, a tím nabyl souboj téměř posvátného významu, Božího soudu.

Pán ze Chataigneraie byl osmadvacetiletý, herkulovské postavy, velice obávaný pro svou odvahu, a protože už mnohokrát své soky v soubojích zabil, mrštný a vycvičení v boji a v šermu těmi nejproslulejšími Mistry byl již předem pokládán za jasného vítěze.

Pán z Jarnacu byl fysicky slabší, starší, a hůře ovládal umění šermu. Ale byl mnohem inteligentnější, a proto učinil vše, aby byl připraven hájit svůj život a čest. Dobře věděl, že v technice šermu se nemůže rovnat svému obávanému soupeři, a proto požádal svého přítele, kapitána královských kopiníků italského šlechtice Gluseppe Caiza o pomoc. Ten byl vyškolen v šermířském umění u italských Mistrů, ovládal mnoho z jejich soukromého repertoáru šermířských fines a fint, a jednou z nich, tu ve Francii zcela neznámou naučil de Jarnaca, aby ji použil v tomto osudovém utkání.

Po počátečním prohlášení hlasatele následoval druhý obřad, prohlížení zbraní a výzbroje. Všechny části donesl hlasatel před královskou tribunu, kde byly svědky přezkoumány. Jako poslední byly přezkoumány meče, i dva náhradní a ostré dýky.

Po této prohlídce se ujal znovu slova královský hlasatel: Z rozkazu krále nařizuji výslovně, aby jakmile začne boj, zachoval každý z přítomných klid a ticho, a aby nikdo nemluvil, a aby nedával nohama ani očima znamení, která by jednomu nebo druhému z bojujících pomáhala, nebo škodila. Mimo to král výslovně nařizuje všem, aby po dobu souboje nevstupovali na bojiště a žádnému z bojujících při jakékoliv příležitosti, která by se mohla vyskytnout pod ztrátou hrdla nepomáhali!“

Na to oba protivníci vstoupili na bojiště, zachovávajíce zcela zvláštní ceremoniál. V průvodu hlasatelů, trubačů a bubeníků se přiblížili ke královské tribuně, před níž na klekátku ležela bible potažená zlatem.

Chevalier de Jarnac v pokleku na ni přísahal: "Já, Guy Chabot, přísahám na Boží evangelium a na kříž našeho Pána, a na svou čest, že mám dobrou a spravedlivou příčinu brániti se proti Francois de Vivonne a že nejsem ani já, ani moje zbraně očarován slovy ani zaříkadly, nebo zaklínacími formulemi, z čehož bych těžil, nebo získával naději, že svého soupeře porazím. Spoléhám pouze na Boha, na své dobré právo, na svou sílu, a na svou zbraň."

De Vivonne učinil podobné prohlášení i přísahu, i když mnohem stručnější, jelikož si byl vědom své převahy šermířské, i své zdatnosti.

Konečně bylo vše připraveno a hlasatel třikrát zvolal: "Nechť bojovníci předstoupí!"

Načež oba soupeři mohli začít s bojem a němž obhajovali své životy. A ihned začaly s obou stran rychlé body i seky – zatím bez výsledku. De Vivonne podrážděný houževnatým odporem svého soupeře, který neočekával a na který jeho prudké útoky narazily, znovu a znovu útočil proti de Jarnacovi. Ten se až dosud pouze bránil, až pojednou se rychle sklonil, jako terč nastavil těžkému meči protivníka hlavu chráněnou přilbou, a skloněn zasadil svému sokovi rychlou sečnou ránu pod koleno jeho pravé nohy. Ten se zapotácel a upadl za zděšeného výkřiku nesčetného davu, který nemohl uvěřit, že vidí svého neporazitelného favorita poraženého. De Vivonne se pokusil se přes prudkou bolest vztyčit, avšak nemohl již zaujmout správnou bojovou pozici, a zvrátil se zpět na zem.

Zde se údaje v kronikách podstatně liší, v některých je psáno, že se de Vivonne skutečně postavil do střehu, byl však neschopen pohybu nohou, a ihned byl zasažen stejným sekem pod druhé koleno, což znamenalo neschopnost pokračovat v dalším boji, a přiznat porážku.

Stoupenci pana se Chataigneraie s výkřiky, že jde o zradu, vrhli se proti stoupencům pana de Jarnaca. Jedině zásah krále, který hodil do rozvášněného davu vlastní hůl, zabránil dalšímu krvavému boji. De Jarnac hůl zvedl, donesl ji králi, a tento mu řekl, že svou povinnost vykonal dobře, a že čest mu byla vrácena. Ale i přes toto královo prohlášení a uznání stoupenci pana de Vivonne rozhlašovali, že de Jarnac zvítězil jen díky nepoctivému zásahu.

Dále je v kronice uváděno, že když pan de Vivonne při ztrátě krve ztratil vědomí, de Jarnac od něho odstoupil a zvolal prý na svého soupeře:“dej mi zpět mou čest a pros Boha a krále aby ti odpustili urážku, kterou jsi mi způsobil“.

Později pod pomlouvačnou kampaní příznivců de Vivonna král změnil své mínění o správném vítězství de Jarnaca, a prohlásil jeho zásah za nečestný, a dokonce jej i zakázal. A byl tento zásah zrádně zasazený? Šlo skutečně o jeden z t. zvaných tajných zásahů? Nepochybně nikoliv. Tento zásah jak již bylo v počátku tohoto pojednání sděleno, vymyslil slavný italský Mistr šermu a spisovatel Achille Marozzo a popsal jej ve své pěkné knize v r. 1536. Také další známý Mistr šermu Ital Antonio Manciolini popsal a učil jak zasadit stejný sek na koleno.

A na závěr! De Vivonne, první z protagonistů slavného souboje nemohl vydržet zlost a hanbu za utrženou porážku, strhal si obvazy z utržených ran /nebo jediné rány/, a zemřel na ně. Ten druhý účastník a vítěz de Jarnac sloužil dále jako dříve u královského dvora, vyznamenal se v hodnosti kapitána v bitvě u Saint-Quentinu proti Španělům. Jeho úspěšný život skončil v roce 1569. Byl zabit v souboji.

Josef Kuneš

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám