Tajné zásahy I. | Šerm a šermování, z ročníku 2005

Tajné zásahy I.

Tajné zásahy
(vyšlo ve čtvrtletníku Herold – šermířské listy 2/2005)

Romantickým názvem „Tajné zásahy“ byly v dobách bojového šermu označovány speciální, dosud neznámé technické, či technicko-taktické prvky, které vedly k vítězstvím a tudíž k záchraně života.

Proto byly často tajné zásahy sdělovány otcem před jeho smrtí svému synovi, Mistrem žákovi a podobně. Se stoupající technikou však zmizela bílá místa v šermířských rejstřících. Víme však ze zkušeností, že vhodné používání i známých, ale opomíjených prvků šermu dovedlo překvapit neinformovaného šermíře.

V dobách, kdy šermířská věda byla ještě v plenkách, Mistři šermu živili víru v tajné zásahy, a vlastní lekce zahalovali pláštíkem tajemství, aby tak pozdvihli prestiž své profese, i svoji osobní. A proto bohatí šlechtici, kteří chtěli získat věhlas zdatného šermíře, podnikali cestu do Itálie, nejen aby se tam naučili cvičit se zbraní v renomovaných školách, ale také hlavně proto, aby se naučili nějakému profesionálnímu triku, nějakému zvláštnímu zásahu, a aby si pak tyto znalosti a úskoky odvezli domů do své rodné země a používali je pak proti méně zdatným, nebo neznámým protivníkům.

Za tyto získané vědomosti platili profesionálním učitelům pohádkové sumy. Ale nakonec všichni tito důvěřivci shledali, že za tak těžce zaplacené vědomosti nejsou k ničemu, bojují-li s dobrým soupeřem.

Ve skutečnosti se tajné zásahy nevyučovaly, protože neexistovali. Je však jisté, že každý Mistr šermu se nechával unášet svou vlastní fantazií, měl své záliby, zkušenosti a vlastní temperament, a tak učil své žáky tomu, co považoval za dobré podle vlastního uvážení. A vedl je k tomu, aby se naučili a zdokonalili co nejvíce v útočných akcích, zvláště v těch, které vzhledem k tomu, že tehdy nebyly ještě známy žádné systémy ani teorie, považoval za méně známé a praktikované ostatními.

Zkrátka učil s největší pečlivostí soubor lstivostí a obezřetností, spolu s materiální podstatou, a technickou podstatu zásahům, které považoval za úspěšné, budou-li použity v osobních soubojích. Je možno říci, že tito Mistři učili své žáky daným zásahům až do té doby, dokud je neprováděli s takovou zručností a lehkostí, že se tím stali pro méně zkušené protivníky skutečně nebezpečnými, zvláště pokud je tito protivníci neznali.

To je celé tajemství “tajemných zásahů“, které byly často pokřtěny bizarními jmény a fantastickými názvy.

A tak slavný Achille Marozzo ze San Giovanni Persiceto, který je nazýván velkým učitelem a reformátorem šermu, znamenitý spisovatel ve svých knihách z r. 1531 a 1536 vyjádřil nejen přesná pravidla technického charakteru a stanovil neměnné zásady šermu, ale zmínil se i o některých neobvyklých akcích, až dosud v šermířském světě neznámých. Je autorem prvního teoretického pojednání o novém seku na koleno. Tímto sekem, který byl použit v r. 1547., byl vážně poraněn oblíbenec krále Jindřicha II., pán Le Chataigneraie. Král potom tento sek zakázal jako nečestný.

Tento slavný Mistr, aby si zabezpečil některé až dosud neznámé prvky svého učení, nechával své žáky přísahat nad mečem, ve tvaru kříže. „Chci abyste přísahali nad tímto mečem, který je Božím křížem, že nikdy nepůjdete proti svému Mistru, a že nikdy nebudete učit nikoho tomu, čemu se naučíte u mne bez mého souhlasu“!

Snahou Mistrů v klasickém středověku tehdy bylo obklopit umění šermu řadou tajemství, užívání filosofických sentencí a matematických pojednání a učinit z něho tajuplnou vědu. Tito Mistři, aby se zajistili před prozrazením svého umění cvičili své žáky odděleně, aby každému prozradili jen část svého umění., a tajemství.

A tak Mistr Nicolletto Giganti z Benátek učil jako svojí specialitu „zásah hrotem do obličeje otočením zápěstí ruky“, Mistr Rodolfo Capoferro di Cagli „zásahu do krytu soupeře a uchopení protivníka za ozbrojenou paži“, Francesco Alfieri, Mistr Akademie v Padově „vržení pláště na protivníkovu ruku“, a podobné úskoky a finty. I mnozí další Mistři šermu vyučovali své žáky různým prvkům a akcím, v jejichž spojení se skrývaly ty toho času tolik obdivované a vyžadované „tajné zásahy“.

Celé tajemství tajných zásahů spočívá spíše překvapivým momentem, který pro jeho úspěšnost je zapotřebí důkladně nacvičit, a je jako neobvyklý systém spojení jednotlivých akcí, nebo zařazení zcela neočekávaného prvku do jinak běžné akce, ku př. od-smyku, dvojitého odrazu, bodu v úhlu, nebo v úspěšných vazbách, a podobně.

Každý závodník by si měl být vědom toho, že si pro určité bojové akce potřebuje bezpečně osvojit určité pohyby. Důležité je, aby šermíř proti silnějšímu soupeři dovedl vhodně použít neobvyklý prvek, kterým překvapí soupeře a umožní mu jej zasáhnout.

Někteří šermíři používají s úspěchem tzv. nepravidelný způsob šermu. Tyto nepravidelné akce bývají velmi často používány při souvislosti s bojem zblízka.

Stává se poměrně často, že když je mladšímu šermíři doporučeno, aby si přečetl a prostudoval metodické pokyny našich trenéru, nebo překlady děl známých šermířů, s pohrdáním je odmítne jako „staré“, a tedy nepotřebné, protože on sám prodělal výcvik dnešního moderního šermu, který je pod vlivem elektrické signalizace a rozhodování podstatně zjednodušen. Ale stane se, že na něho některý soupeř „vybalí“ akci, na niž nezná kryt ani obranu. Takových případů je na velkých soutěžích vidět mnoho.

Za vzpomínku stojí zmínka na kdysi velmi populárního a úspěšného maďarského trenéra Jánose Keveye, který v šedesátých letech uspořádal týdenní seminář v Praze. Z jeho úvah a rad stojí za povšimnutí to, jak říkával, že každý šermíř by měl mít ve svém repertoáru důkladně nacvičeno několik neobvyklých akcí, které mu „sedí“, a tyto použil proti silných soupeřům. A navíc by měl mít obzvlášť oblíbenou a silnou akci, třeba jen tu jedinou, kterou by použil pouze tehdy, když se rozhoduje zda zvítězí nebo prohraje v nejtěsnějším poměru stavu utkání.

Závěrem můžeme konstatovat, že pod názvem “tajné zásahy se neskrývá nic jiného, než dokonale provedený neobvyklý a neočekávaný způsob provedení určité akce, který právě svým překvapivým provedením přinese provádějícímu šermíři vítězství.

Josef Kuneš

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám