Bitvení na Wothanburgu | Recenze na akci, z ročníku 2000

Bitvení na Wothanburgu

Bitvení na Wothanburgu

Velkolepě pojatá, ač dosud nedohotovená kulisa dřevěného románského opevnění stojící na malém návrší vás upoutá už z dálky. Palisáda z  poctivých kůlů, mohutná brána s věží (beze střechy), vysoké valy a hluboký příkop s mostem a hrozivě trčícími zašpičatělými kůly - to je výsledek jistě veliké dřiny mnoha lidí ze skupiny Wothanburg a zároveň příslib do dalších let, neboť opevnění bude neustále přistavováno a vylepšováno.

Už v pátek bylo špatné počasí, mrholilo a byla strašná zima, takže nějaké velké družení s ostatními se nekonalo. Ráno to nebylo o moc lepší. Započal nácvik a rozdělování lidí do vojsk - románští bojovníci na hradby, gotičtí pod kopec. Vnitřní rozdělování bylo ještě zajímavější - kdo nebyl v elitní gardě nebo nechtěl na žebříky (a to nechtěl nikdo), zbylo na něj tlačení beranidla. A řeknu vám, nebyla to žádná sranda, s ním by nehnul ani pár volů. Ještě, že nás na to bylo víc. Když jsme se zapotili vytlačením beranidla na kopec, začali jsme se pro změnu potit jeho bržděním, když jsme jej dostávali zpět do jeho původní pozice. Obránci mezitím párkrát vyběhli ven, my jsme je párkrát zase zahnali dovnitř. A bylo po nácviku.

Ještě, než jsme stačili v táboře opět ulehnout k odpočinku, přicházeli první diváci a to byl signál pro pořadatele, aby na jedenáctou hodinu vyhlásili první bitvu. Byla taková jednodušší, bez složitějšího okolního děje a naštěstí i bez beranidla. Trošku jsme se pomuchlovali a byl konec.

Ještě, než jsme stačili v táboře opět ulehnout k odpočinku, přicházeli další diváci a my se pomalu začali chystat na druhou, hlavní bitvu dne. Tentokrát se vším všudy, i s beranidlem. Zápletka byla tradiční - znesváření sousedé se rozhodli řešit svůj spor bojem. Oblehli jsme Wothanburg a jali se věnovat dobývání. Nejprve pár výhrůžek z obou stran, pak útoky se žebříky z naší strany a výpady z hradeb z jejich strany. Bylo to stále nerozhodně, vše měl vyřešit turnaj pěti dobrovolníků z každého vojska. Ač jsme se bili statečně (já například jsem svůj souboj vyhrál), nakonec nás zákeřně porazili. To jsme si samozřejmě nemohli nechat líbit, a tak jsme nepřítele, dohoda nedohoda (dohody s barbary a nevěrci jsou stejně neplatné), znovu napadli, beranidlem prorazili bránu a po lítém boji jsme zaslouženě zvítězili (však jsme se na to taky víc nadřeli). Wothanburg byl vypálen a všichni, i diváci, se spokojeně rozešli do svých domovů.

Akce to byla vcelku vydařená, zajímavá a v mnoha ohledech originální. Škoda jen toho počasí (zákon schválnosti se projevil tím, že v neděli bylo nádherně), ale to nikdo z nás neovlivní, pryč jsou ty časy, kdy jsme poroučeli větru, dešti. Snad nám to vyjde příští rok.
 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám