Lapkové | Obecné texty, Zajímavosti, z ročníku 2002

Lapkové

Lapkové

Čtrnácté a patnácté století, tedy doba Stoleté války byla ve Francii nazývána zlatým věkem lapků. Byla to doba válek loupežných, válek pro dobrodružství, válek pro válku samou, či války jako umění a krize na přelomu klasického feudálního středověku a časů moderních, kdy ani jedna z hodnot bývalých století - feudální urozená třída a chevalerie, církev a křesťanství i jeho morálka - nestojí již na pevných nohou a hodnoty nové se ještě nestaly obecnými a společnými sociálními pohnutkami.

Lapkové měli ve Francii různá jména, stejně malebná jako jména jejich českých současníků, kteří si mezi sebou říkali i "bratříčci" a družili se v "bratrstva" routiers (t.j. družiníci, stfr. la route = četa, vojenská družina), aventureurs (dobrodruzi), écorcheurs (dranti, dříci z kůže), tardvenus (pozdní husité). Jejich organizace, a často to byly celé armády, bývaly nazývány les Grandes Compagnies (Velká bratrstva. Skládaly se z bývalých vojáků, žoldnéřů, byli mezi nimi drobní šlechtici, měšťané, sedláci, klerikové, lidé všech národností, měli svou řemeslnickou výrobu, svou správu a opírajíce se o pevné hrady, ovládali často celé provincie. Jejich hejtmani, stejně jako u nás, byli vojáci znamenití. Proti těžkopádnému rytířstvu představují vojnu novou, moderní v nejhorším slova smyslu, taktickou, vypočítavou, plánovanou, zaměřenou na zisk a často vyhlazovací. Byli hrůzou pro měšťana a sedláka a nebezpečím pro stát. Bránil se jim jak mohl, bojoval s nimi a nebo je najímal a draze platil, posílal je do válek, aby v službách státu a boháčů vykrváceli. Velmi mnoho jich z Francie vyvedl do Bretaně a Španěl a tam "spotřeboval" (v letech 1365–1380) veliký vojevůdce francouzského krále Bertrand Du Guesclin. Ten využíval jejich nerytířského pojetí boje, který byl základním vedením války anglických dobyvatelů.

Koncem 14. století byl ujednán mezi Angličany a Francouzi klid zbraní z vyčerpanosti a pro dynastické spory v Anglii. Příměří byla uzavřena i na místních bojištích po celé zemi, a do takového příměří byli pojati i lapkovští hejtmané, pokud se hlásili k jedné ze stran.




Aymerigot Marchés

Aymerigot Marchés, jeden z nejproslulejších lapků 14. století, narozen kolem roku 1350, hrabě limousinský nebyl vasalem francouzským, ale koruny anglické. Pocházel z drobné šlechty, ale rytířem nebyl nikdy pasován. Byl tehdy považován za panoše - franc. écuyer.

Marchés byl obávaným škůdcem francouzského venkova, přepadával cestující i malé hrady a nebyl nikdy dopaden. Byl výborným šermířem a statečným bojovníkem a vůdce obávané tlupy bojovníků, kteří vykořisťovali celý kraj.

Když bylo vyhlášeno mezi Anglií a Francií několikaleté příměří, většina lapků se snažila ho dodržovat a omezila svoji činnost, i když se jim to nelíbilo. Ale Marchéze přemluvili jeho druhové, aby příměří nedbal, jelikož nebyl manem francouzského krále a tak mu není ani povinen vírou ani poslušností. Jest vasalem krále anglického, jelikož jeho dědictví, které bylo ztraceno a zničeno leželo v Limousinsku. To rozhodlo a tak obsadili opuštěný hrádek jménem La Roche de Vendeix, opevnili jej a z něho podnikali další nájezdy do okolí. Jali se brát zajatce, předpisovat výkupné a zásobovat svou pevnost masem, vínem, solí, železem a ocelí, i všemi věcmi, které mohli potřebovat. Na okolní kraj a poctivé lidi, kteří měli za to, že jsou v klidu a bezpečí díky smlouvě o příměří, uzavřené mezi králi a královstvími, padl děs. Tito lupiči a zloději je totiž přepadali v jejich domovech i jinde, všude, kde je mohli dopadnout, v v širých polích i při orbě. A říkali si Dobří druzi. Když mnozí dobrodruzi, kteří byli propuštěni ze žoldu uslyšeli, že Aymerigot Marchés vede válku, přišli se připojit k jeho bratrstvu a tlupě a nežádali na něm platu, chtěli pouze, aby je podržel ve své službě. Den co den byli na nájezdu. Nikdo se jim nestavěl na odpor a pověst jejich v Auvergni jako o zlých lapcích překonávala i hrůzy minulé války. Celý kraj tonul v hrůze z nich.



Na blízkém hradu Chalusset byl hejtmanem Petřík z Beárnu, který dodržoval příměří, a když viděl jak Marchés terorizuje kraj, velmi se rozezlil a varoval jej, aby se vyhýbal jeho okolí. Současně požádal krále, aby vyslal proti Marchézovi sbor, který oblehl jeho pevnost a dobil ji. Stalo se to za Marchézovi nepřítomnosti a ten nyní nevěděl kam jít. Měl obrovský majetek a rodinu a tak se snažil obojí zabezpečit. Tak splácí Štěstěna svým rytířům: když je vynesla na vrchol kola, překotí je do bláta.

Ve svých největších trampotách si Aymerigot vzpomněl, že má v Auvergni vlastního bratrance, panoše dobrého rodu, jménem Tournemin. K tomu půjde, vyloží mu celou svou záležitost a požádá ho o radu. Na čem se rozhodl to i vykonal. Odebral se samojediný, pouze v doprovodu pážete do jeho hradu. Věřil ve vlídné přijetí, ale zklamal se. Tournemin když viděl přijíždět svého bratrance, rozhodl se, že ho zajme, zadrží, a zpraví o své kořisti vévodu z Berry, aby si jej udobřil pro své dávné spory.



Tak byl Aymerigot Marchés zajat, spoután a uzavřen do mocné věže, dobře střežené spolehlivými strážemi.

Tournemin napsal list a odeslal jej do Paříže, kde vévoda z Berry právě pobýval. Když vévoda list přijal a přečetl, oznámil svým rytířům, že nebezpečný lapka Aymerigot Marchés je zajat svým bratrancem.

Vévoda z Berry oznámil králi zajetí obávaného lapky a krátce na to byl vévodou z Berry pověřen auvergneský senešál, aby se odebral do Tourneminova hradu a Aymerigot byl převezen do Chateletu.

Aymerigot Marchés byl odsouzen k hanebné smrti jakožto zrádce francouzské koruny. Byl tedy jednoho dne vyvezen na káře na náměstí, kterému se říká U tržnice, a tam byl několikrát vystaven na pranýř. Potom mu přečetli všechny zločiny, za něž se mu dostávalo smrti. Na to byl popraven. Uťali mu hlavu, potom byl rozčtvrcen a každá za čtvrtí byla zdvižena na kůl u čtyř bran Paříže.

Tak skončil Aymerigot Marchés. Více o něm ani o jeho rodině není známo.

Josef Kuneš


Prameny: Jean Froissart - Chroniques 1327–1400



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám