Libušín 2000 | Recenze na akci, z ročníku 2000

Libušín 2000

Libušín 2000

Stalo se už tradicí, že libušínská bitva bývá jakýmsi otevřením sezóny. Svědčí o tom zájem a každoroční hojná účast šermířů i diváků. Bývá to velkolepá podívaná (to nemohu zase tak objektivně posoudit, protože jsem tuto bitvu nikdy jako divák neviděl, leda tak na videu), když se dvě obrovské (na šermířské poměry) armády střetnou před impozantními kulisami. Nejinak tomu bylo i tento rok.

Letos se měla uzavřít trilogie o statečném princi Argantovi (scénář příběhu byl otištěn v nultém čísle Heroldu). Byla postavena obrovská “Temná brána”, k ní přilehlé opevnění a před ním - šibenice. K atraktivnosti scény přispívala i klec s kostlivcem zavěšená na bráně. Bylo na co koukat a bylo se na co těšit.

Sobotní ráno začalo nezbytným nácvikem. Počasí (největší slabina mnoha akcí) se vyvedlo, pořadatelé mohli být spokojeni. Program, teď už i pro návštěvníky, pokračoval jarmarkem a vystoupeními skupin,ti nejnáročnější se došli “dopovyrazit” do vsi na pouť. Ale pak už nastal čas začít se oblékat do hadrů, kůží i plechů a jít se stavět na výchozí pozice.

Celé to začalo tradičně předmluvou vypravěče, ovšem netradičně byl vypravěč přímo na place, kde svůj text předčítal z velké knihy. To byl zajímavý nápad, ale nám, bojechtivému vojsku, to přišlo až příliš dlouhé. Pak přišla nějaká ta omáčka v podobě drobných potyček a dalšího děje, např. věšení vesničanů (zde malá výtka - možná jich mělo být méně, ale kvalitněji uvázaných, aby se jich téměř polovina neutrhla). Konečně zazněl ten dlouho očekávaný signál a vojska vyrazila ze svých úkrytů. Diváci opravdu nestačili zírat (to mám z první ruky), takovou masu bojujících ještě neviděli. V rámci oživení bitvy se provedlo pár taktických manévrů (útok, ústup, útok, ústup). Mezitím přijel i samotný princ Argant a svedl bleskový (opravdu po sobě metali blesky) souboj se zlým kouzelníkem Ulvanem, kterého nakonec zabil. Hořící kaskadér padající z věže je už známým úkazem těchto bitev, bohužel ale tentokrát nedopadlo vše úplně tak, jak mělo a došlo k menšímu úrazu (exkluzivní rozhovor s tímto kaskadérem přineseme v příštím čísle!).

A potom to začalo! Přední řady vojsk se střetly tělo na tělo, ani zadní nechtěly zůstat v klidu a tlačily se mezi ně, nastal chumel a strašný zmatek. Inu tak už to v bitvách bývá. Neměl jsem čas rozhlížet se moc kolem sebe, ale prý to celé vypadalo úžasně. Diváci byli u vytržení. Nakonec jsme, až na pár vyvolených, ruku v ruce všichni padli a byl konec. Závěrečná děkovačka (ohromný aplaus) a útok na diváky (ohromné zděšení) byly ještě takovou třešinkou na dortu.
Bitva se povedla, všichni se smáli a byli spokojeni, i když bylo i pár drobných úrazů a některé věci nedopadly, jak se očekávalo. Bohužel i zde se našlo pár dobrodruhů, kteří se nedrželi scénáře (snad, to je špatné, nebyli na nácviku nebo byli a to je ještě horší), neumírali, když měli a vůbec si válčili na vlastní pěst. Snad jim někdy někdo konečně pořádně “domluví”.

Krátce po bitvě se konal kontroverzní trunaj v šermu, který skončil několika nepěknými úrazy a byl proto pořadateli libušínské akce (pozor - turnaj organizoval někdo úplně jiný a skupina Kyrius se od něho plně distancuje!) ukončen. Hodně se o tom diskutovalo, někdo byl pro, někdo proti, nám se snad podaří získat od jednoho z  iniciátorů článek, kde bude vysvětleno, co tím chtěl básník říci. Nechci turnaj nijak obhajovat, ale jedno se musí nechat, při přihlašování byla dost dopodrobna vysvětlena pravidla a každý ze zúčastněných dobře věděl, do čeho jde. Já jsem se původně taky přihlásil, ale nakonec jsem to vzdal a do turnaje jsem nešel (myslete si o mně, co chcete).

Akce skončila, zapomeňte - a těšte se na další. Probleskly zvěsti, že snad příští rok akce nebude (malá kapacita místa apod.), ale doufejme, že to dobře dopadne a zase se všichni v Libušíně sejdeme.
 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám