Karel Veliký | Medailonek, z ročníku 2002

Karel Veliký

Karel Veliký

Před jedenácti stoletími vládl skoro celé západní Evropě jediný muž. Tento statečný válečník, chytrý politik, mecenáš umění a vzdělanosti se stal vzorem pro všechny další vladaře středověku.

Karel I. Byl původem Frank, příslušník národa, který vtrhl do římské říše po jejím zhroucení a pak se usadil ne severu dnešní Francie. Když se stal roku 768 po Kr. králem, byla jeho země ještě malá a navíc ohrožovaná Francouzi. Karel je však po několika bitvách přemohl a vpadl do severní Itálie. Bojoval jak proti lidu žijícímu na území dnešního Maďarska, tak proti Sasům v Německu. Hned zpočátku své vlády vytvořil vojenskou organizaci, která díky svému důslednému vyzbrojení a vycvičení byla schopna uskutečnit dobyvatelské války proti nevěřícím. Při podrobování pohanských saských kmenů, dobývání Bavorska a Lombardie (severní Itálie) a zabírání území Avarů (Hunů) v Maďarsku vytvořil modelovou armádu složenou z dobře vycvičených jednotně vyzbrojených pěších oddílů a z úderného vojska obrněných jezdců (prvních rytířů).



V roce 778 se Karel Veliký vypravil se svým vojskem do Španělska, aby zastavil muslimy, kteří tam žili, před dalším rozpínáním do Evropy. Karel Veliký netoužil jen po ovládnutí co největšího území, ale snažil se také přivést své nové poddané ke křesťanské víře. Pro dosažení tohoto cíle se nezastavil před ničím. Když překročil Pyreneje, narazil na odpor nejen muslimů, nýbrž i křesťanských Basků. Postup franského vojska byl zastaven u Zaragozy. Po reálné úvaze Karel Veliký nastoupil zpáteční pochod a při přechodu přes Pyreneje přepadli místní Baskové zadní voj jeho vojska, který byl veden bretaňským markrabětem Rolandem a přes hrdinný odpor jej celý zničili. O tomto hrdinském odporu a událostí kolem této porážky bylo vytvořeno mnoho legend, z nichž „Píseň o Rolandovi“ nalezla ohlas v celé středověké Evropě.



Karel Veliký se nesmířil s prvním neúspěchem. Boje pokračovaly v následujících letech a tak v roce 795 se mu podařilo dobýt část území za Pyrenejemi, kde založil Španělskou marku se sídlem v Barceloně. Poté došlo na porážku Avarů, kteří z Panonie podnikali výpravy proti Byzanci a Franské říši. Po počátečních neúspěších se na další výpravě v letech 795–796 podařilo spojeným silám Franků, Friaulců a Slovanů zničit avarskou ozbrojenou moc.

Ze stručného výčtu válečných úspěchů Karla Velikého je patrné, že jeho dobytá říše byla skutečně obrovská a její hranice sahaly na východě až po střední Dunaj, na západě k Atlantiku a Severnímu moři a na jihu k Apeninám a řece Ebru. Byla zdrojem života tohoto feudálního státu a velením nad získanými novými územími byli odměňováni bojovníci – feudálové – a tak současně podněcováni k novým výbojům.



V zemích, které Karel Veliký dobyl, prováděl reformy a možná proto, že sám byl nevzdělaný, podporoval učenost a založil mnoho škol, převážně církevních. Papež Lev II:, hlava křesťanské církve, ho za to odměnil tím, že jej korunoval v roce 800 v bazilice sv.Petra v Římě na římského císaře. Stal se tak zakladatelem největšího středověkého státu, Franské říše, a právem se mu dostalo tohoto výjimečného titulu – Carolus Magnus (francouzsky Charlemagne), Karel Veliký.
Poté došlo k reorganizaci Franského státu:právo platilo pro všechny poddané, zákonodárství bralo ohled nad zvyklostmi dobytých zemí, snahou bylo přizpůsobit zákony potřebám všech národů. Karel Veliký jmenoval pro každou oblast správce, hrabata (latinsky comes, francouzsky comte), která byla závislá na císaři. Takzvaní missi dominici (královští dozorci) projížděli touto obrovskou říší a kontrolovali místní správy. Karel Veliký vyžadoval od příslušníků říšské elity přísahu věrnosti a svolával každoročně sněm do Cách. Přicházeli tam především vojenští velitelé, biskupové a nejbohatší muži. Tak alespoň měla určitá část obyvatelstva účast na správě říšských záležitostí.

Karel Veliký přitahoval ke svému dvoru nejmoudřejší muže své doby z nejrůznějších zemí a podporoval tak vzdělání národa. Anglosas Alkuin založil slavnou školu, v níž se opisovaly latinské rukopisy, které získal v Itálii a v Byzanci, zakládal církevní školy pro základní vzdělávání lidu a sám sestavoval učebnice. Slavná palatinská akademie, kterou prý navštěvoval sám císař, byla rovněž dílem Alkuinovým. Ve velkých městech dobytých zemí byly vytvořeny školy vojenského výcviku, v nichž dominoval boj ručními zbraněmi – tedy převážně mečem, který byl oblíbenou císařovou zbraní. Karel Veliký byl velkým znalcem zbraní a své zkušenosti, které získal v bojích, jichž se osobně zúčastnil, využil i při jejich výrobě. Byl také velkým zastáncem ozbrojené jízdy a zde již můžeme pozorovat její rozvoj, který byl základem již tehdy se tvořící vojenské třídy, která jen o něco později dostala název rytířská.



Hlavním městem tehdejší Franské říše byly Cáchy (Aachen, Aix-la-Chapelle), které se staly kulturním střediskem Evropy a karolinská renesance byla proslulá velkým oživením antické kultury. Model vládnutí, který Karel Veliký vytvořil, se stal cílem největších panovníků pozdního středověku.

Sám Karel Veliký byl obr asi 190 centimetrů vysoký, v době, kdy průměrná výška muže byla kolem 167 centimetrů. Údajně měl však vysoký, pištivý hlas.
Pyšnil se železným zdravím. Od mládí se věnoval vojenskému výcviku a vynikal v šermu mečem a v jízdě na koni. Svá vojska vedl osobně ve většině svých vojenských tažení, kterých bylo více než šedesát.

Karel Veliký zemřel roku 814 po zimní chřipce. Byl pohřben v katedrále v Cáchách. Na jeho náhrobek byl umístěn zlatý relikviář s jeho podobiznou a jednoduchým nápisem: „ Zde leží ostatky křesťanského císaře Karla Velikého, který vládl prospěšně a důstojně Franskému království po čtyřicet sedm let“.
I když slavná doba Karla Velikého byla jen epizodou v politickém, vzdělanostním a vojenském vývoji Evropy, kdy jeho velký duch hledal stále nové cesty pro vzkříšení kulturního odkazu starého světa, zůstává pro nás bojovníkem, který stál v čele svých armád a vždy zvítězil.

Josef Kuneš


Další informace na heslo
Karel Veliký na Wikipedia.



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám