Poděbrady – bitva U Nancy 1477 | Co odnesl čas, Recenze na akci, z ročníku 2000

Poděbrady – bitva U Nancy 1477

Poděbrady 2000

Pokud jste nebyli na letošní bitv
ě v Poděbradech, která se konala v květnu. Přišli jste o mnohé zážitky. Na druhou stranu se nedivím, že Vás tam většina nebyla, akce byla totiž na pozvání. Naštěstí se poslední dobou rozmáhá tento styl pořádání šermířských akcí. Umožňují totiž dokonale vyfiltrovat velký problém všech bitev, kterými jsou takzvaní keckaři, teplákáři či jak jim říkáte. Navíc si pořadatelé zvou lidi, které opravdu znají a tím se zvyšuje i bezpečnost šermířů samotných. Myslím si, že tohle je cesta jak z neorganizovaných mas mlátících kusy železa, udělat sice menší o to však hezčí a přehlednější vystoupení. Zůstávají jen pěkné a dobové kostýmy, které se jinak ztrácí v záplavě triček, kanad a tepláků. Také vlastní souboje jsou mnohem hezčí a už vypadají jako šerm.

Te
ď ale k vlastní akci. Bitevní pole a tábor se rozkládaly na hezké louce mezi řekou Labem a jezerem s koupalištěm, v těch vedrech, která panovala to byl dar boží. Vlastní tábor se skládal z dobových stanů, obehnaných ježky, kulisy hradeb a druhého tábora nedobových stanů, který ležel na druhé straně louky. V páteční večer, jsme se vydali městem ve zbrojích a s pochodněmi v rukou (ne opravdu se nerabovalo) a bylo milé vidět zájem v očích kolemstojících lidí. V sobotu dopoledne byl druhý průvod městem, který vedl Jiří z Poděbrad, právě na počest Jiřího z Poděbrad, který završilo přivítání Jiřího měšťany. Celý průvod provázel tleskot a nadšení diváků. Po té byl program plný vystoupení a dobového tržiště pro diváky.

Po t
řetí hodině (a několika hodinách nesnesitelného vedra) se konala bitva U Nancy 1477 na louce mezi tábory. Věřte nebo nevěřte jakmile jsem se navlékl do zbroje, bylo mi hned lépe a adrenalin začal stoupat. V bitvě jsme (byl jsem na straně Švýcarů a Lotrinců) dobyli Nancy a vyhnali Burgunďany. Po tom se Burgunďané navrátili zpět k Nancy a pokusili se stéct hradby, které jsme hrdinně ubránili a posléze Burgunďany v poli rozprášili. Tím skončilo odpolední vystoupení. Bohužel s tím opadnul i adrenalin a jedinou mou starostí tak bylo dostat se ze zbroje ven. A jelikož teď čtete tento článek, je zřejmé, že se mi to povedlo.

Nave
čer byly rozžehnuty pochodně a za přihlížení vévody se konal turnaj na počest jeho nové ženy. Scéna kolbiště měla při světle z pochodní nádhernou atmosféru. Při tomto turnaji došlo k nepohodnutí jednoho rytíře s vévodou a při návratu do hradeb byl vévoda se svými muži napaden. Došlo k lítému boji v němž nezůstal nikdo bez úhony (až na fraucimor, duchovní a mě, jelikož nemajíce zbroj, byl jsem zde jako poslední ochrana žen). Po té byl spuštěn nádherný, velkolepý, no prostě úžasný ohňostroj, který tak zakončil celý program.

Musím se ješt
ě zmínit o tom, že jsme po celou sobotu měli díky pořadatelům co do úst aniž bychom museli odlehčovat svým měšcům, navíc grilovaná kuřátka v sobotu večer byla také moc fajn. Po odpolední bitvě bylo navíc pivo i limo do vyčerpání (určitého množství) zdarma. Tábor byl po dobu naší nepřítomnosti hlídaný, což mě, člověka lpícího na svém soukromí a skromném majetku velice potěšilo. A navíc bylo od pátku do neděle vstupné na blízké koupaliště pro šermíře zdarma. Tímto končím a čtenáři se omlouvám, že jsem nepopsal bitvu do detailů, ale to nebylo mým úmyslem. Chtěl jsem jen abyste věděli, že existují akce, které stojí za lopocení se přes půl republiky vlakem, s cca padesátikilovým vozíčkem plným zbroje, těžkým batohem, stanem a zvířetem (také s manželkou), při 30° vedrech, což je můj případ.

ťa



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám