Řád Německých rytířů | Obecné texty, Historie a vývoj, z ročníku 2002

Řád Německých rytířů

Řád Německých rytířů
aneb Řád Bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě
nebo také Ordo domus Sanctae Mariae Teutonicorum

Řád vznikl z iniciativy hansovních měst Lúbeck a Brémy v roce 1140 a měl být jakousi ozbrojenou ochranou poutníků, kteří mířili ke Svatému hrobu. V prvopočátku dostal řád za úkol jen pomáhat nemocným a raněným. Skutečnost se ale poněkud lišila. Dlouho se k tomu mlčelo, až papež Celestin III. si dodal odvahy a místo chleba, soli a pokání přiřkl členům řádu meč. Nešlo však jen o dobývání maloasijských a středovýchodních krajů ve jménu Boha a německého císaře či některého z jiných německých potentátů, ale o další německé zájmy. Hansa, spolek německých měst, měla v té době svůj zájem na východě Evropy. Roku 1211 se proto první řádoví bratři i s mečem v ruce objevili v Sedmihradsku.

Brzy je však uherský král Ondřej II. pro jejich krutost vykázal ze země. Přešli tedy do Polska, kde je ještě neznali. Ostatně vévoda Konrád Mazovský, který potřeboval své panství rozšířit východním směrem a zabrat nějaký ten hektar stále ještě pohanským Prusům, by bral pomoc i jiných, jakkoli profláklých žoldnéřů. A tak v roce 1229 ohněm, mečem a násilím začali pacifikovat kraj. Měli bohaté zkušenosti a neváhali před ničím – vždyť to bylo přece ve jménu Boha – a tak se brzy řadové v té době už skutečně řádové území rozšířilo do mnoha stran. Čehož i posléze začal Konrád litovat. To všechno nebylo po chuti polskému králi i polské šlechtě. Řád kromě toho, že konal v zájmu svém, totéž činil i v zájmu církve, a tak ho papež Řehoř IX. v roce 1234 pro jistotu podřídil přímo Římu. Tehdy měl řád už veliké plány. Chtěl ovládnout i Rusko. Měl však smůlu.

U Čudského jezera ztratil díky Alexandru Něvskému své nejlepší rytíře. Musel se tedy se skřípěním zubů stáhnout. To ovšem neznamenalo, že by si nepodrobil celé východní Pomořany i s Gdaňskem, celé Estonsko, část Litvy a ostrov Gotland. Po čase si vybudoval i svůj hrad odkud šířil své bohulibé myšlenky. Jmenoval se Malbork. V 15. století patřila mezi jeho majetek mnohá místa v jižní Itálii, Španělsku a Německu. Ve střetnutí o přístup k Baltskému moři však u Grunwaldu utrpěl řád děsivou porážku. Mezi účastníky tohoto boje byl i Jan Žižka z Trocnova, který zde někde přišel o své oko. Dějiny jsou plné mečového vlivu řádu, protože německé zájmy bylo třeba zajišťovat leckde i když už s podstatně menším vlivem než před Grundwaldem. Řád bojoval s evangelíky, ve třicetileté válce s Turky, v Rakousku si dokonce zařídil svůj vlastní pluk, jakousi pozdější Leibstandarte s názvem Hoch und Deutschmanster. Za napoleonských válek se centrum řádu přesunulo do Vídně a brzy byl titul velmistrů vyhrazen některému z členů habsburského rodu a to až do roku 1918.


Bitva u Grunwaldu.

Do českých zemí řád přišel počátkem 13. století. Už v roce 1420 jeho česká provincie zahrnovala na desítky řádových far, špitálů a klášterů s většími pravomocemi. Nalezli bychom je v Praze, Drobovicích, Polné, Řepíně, Miletíně, Jindřichově Hradci, Chomutově, Havlíčkově Brodě, Chebu, Hradci Králové, Plzni, Opavě, Krnově, Hoštěradicích, Slavkově u Brna, v Neplacovicích a v jiných menších městech. Husité poněkud narušili řádový rozmach řádu, ale v 17. století se jeho členové prodrali do popředí. Centrem jejich řádu se stala Opava a odtud podnikali řádoví bratři své nájezdy do dalších regionů. Za třicetileté války získali Sovinec a Bruntál. Roku 1696 hrad Bouzov a v roce 1707 Dolní Dlouhou Loučku. Pak přišlo odtržení našeho pohraničního území v roce 1939. V období po Mnichovu, kdy se na sudetském území rušily dosavadní spolky a jejich majetek přebíral nacistický stát – nerušily se však kostely a sakrální budovy. Řád si přivlastnil jen majetek. Tehdejší velmistr Rober Schältzky napsal přímo Adolfu Hitlerovi : ,,Řád vždy stál na straně germánských ideí.“ Dále potvrdil, že je šířil po českém regionu a prosazoval všemi svými prostředky. Podobný dopis byl zaslán i dalším nacistickým pohlavárům. V době, která předcházela Mnichovu 1938 řád fandil a podporoval henleinovce. Okresní heitman Brothánek, jehož zápisky byly před časem publikovány, to dosvědčuje v pasážích své knihy. Když po odtržení pohraničního území nacistická vojska vstoupila do Bruntálu, neváhal celebrovat i děkovnou mši za jejich vstup na ,,sudetské území“ na konci i s pověstným ,,Heil Hitler!“ a se zdviženou napřímenou paží. Co prosazovali je z oněch germánských ideí jasné.

Po válce se řád pokusil dostat majetek znovu do svých rukou. Byl však posuzován podle dekretů prezidenta dr. Beneše a ty jak známo řešily problematiku německého majetku velmi striktně. Řád se přesto nevzdal svého úsilí. Vždyť přece byl za války utiskován a hitlerovci mu ,,zabavili“ majetek. Mlčky se přenesl přes kolaboraci přímo k nejvyšším pohlavárům říše. Proto 14.listopadu 1945 skupina poslanců Prozatímního Národního shromáždění interpelovala vládu. Uvedla mimo jiné : „ Řád německých rytířů byl v historii slovanských národů jedním z nejstrašnějších nepřátel. Po celá staletí se vytrvale dral krok za krokem do východní Evropy. Hubil a pustošil slovanské kmeny a národy, aby si přivlastnil jejich území.“ Pisatele mezi nimiž byla i poslankyně Milada Horáková, upozornili na to, že ,,všichni vedoucí činitelé a zaměstnanci řádu německých rytířů v Čechách a ve Slezku vstoupili do řad Henleinova hnutí.“ Nakonec vyjádřili zásadní nesouhlas s tím, aby majetek byl jinak posuzován než jako německý a podléhající konfiskaci.

Dneska se řád pokouší i přes představitele KDU – ČSL a církevní špičky o znovuzískání mnohamilionového majetku. Mezi své ochránce může počítat poslance Pavla Tollnera a dokonce bývalého předsedu lidovců Josefa Luxe. Ten dokonce poslal nynějšímu velmistru Arnoldu Wielandovi písemnou radu jak na to. Názor většiny obyvatel naší vlasti je však jiný, než však propaguje naše církev a na ní napojená strana. To by si řádoví bratři měli uvědomit. Ale jaképak uvědomění, jakápak křesťanská láska a porozumění, když jde o peníze a ne malé. Na závěr pouze uvedeme, že v roce 1998 byli v České republice registrováni čtyři řádoví bratři a jejich nadřízený sídlil ve Vídni.

Každý si ale může vytvořit svůj vlastí názor.


Zdroj: článek z časopisu 100+1 a deník HaNo.

Další informace o řádu Neměckých rytířů na Wikipedie.
 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám