Bitva = šerm, nebo …? | Obecné texty, Názory a polemiky, Šerm a šermování, z ročníku 2001

Bitva = šerm, nebo …?

Bitva = šerm, nebo …?

V posledních letech se hromadné šermířské srazy s „bitevní“ náplní rozrostly až nestíhatelně – loni jsem během jednoho víkendu napočítal sedm akcí, a to ještě byly jen ty hlášené. S počtem těchto akcí přibývají i bojovníci a „bojovníci“.

Nechci zde nyní rozebírat počty a druhy akcí a jejich obsah a úroveň, ale obrátit pozornost k tomu nejdůležitějšímu a nejviditelnějšímu, bez čeho se žádná bitva neobejde – k šermu. Já vím, už mnohokráte se na toto téma diskutovalo a ještě asi dohadovat bude. Tak přispívám svým hlasem.

Jde v bitvách (těchto našich) o šerm? Nebo co je to za činnost a pohyby, které v té skrumáži „bitevního pole“ zúčastnění jedinci mezi sebou provádějí? Může padnout námitka, že záleží na úhlu pohledu, co lze za šerm považovat. Jistě, to ovšem platí na veškerou činnost.

Je střetnutí protivníků v hromadném boji – bitvě – šerm, nebo specifická bojová činnost? Může tam být obojí, záleží na výzbroji, počtu protivníků, bojovém zápalu a také času, který s předchozím velmi souvisí. Je při útočném postupu sestava - vykrytí – úder – zásah, šerm? Na víc v bitvě zcela zřejmě času nezbývalo.

Šermem je zvána činnost dvou soupeřů, ozbrojených přibližně rovnocennou chladnou zbraní, směřující k vyřazení protivníka za pomoci určitých technik a postupů. Ty obvykle bývají předem naučené a cvičené (bojový výcvik, šermířské školy). V bitvě se s takto definovaným šermem dalo setkat jen zřídka – za předpokladu, že dost času na „rozdrobení“ bojujících na šermující dvojice. A v našich „bitvách“?

Většinou se snažíme při srazu „armád“ najít si právě podobně ozbrojeného „protivníka“ a zabojovat si, zašermovat. Někteří si chtějí jen tak „zabouchat“. Jiní jdou jen „zabíjet“. Sami však při tom bývají dlouho nesmrtelní.

Pronesu paličsky – šerm to není ( to bude protestů). Alespoň většinou a u většiny, nesejdou-li se „bojující“ ze stejné skupiny. To není výtka, to je konstatování. Nikomu (vůbec ne divákovi) a ničemu to nevadí, jde-li o souhru bojujících soupeřů, cílenou k co nejlepšímu výkonu – tedy vlastně o divadlo. Tento boj pro diváka (a třeba tedy i šerm), boj scénický, není o konfrontaci, ale o souhře zúčastněných (kéž už to všichni přijmou). A myslím, že to je přesná podstata bojů všech našich „bitev“.

Svým žákům, kteří se chtějí takovéto bitvy účastnit a na techniky boje v bitvách se ptají, říkám – v bitvách nejde o šerm a nejde o boj. Techniky, které se jako šermíři učíte, vám nebudou v bitvě fungovat (nepočítáme-li základy jako krytí či bezpečné vedení útoku). Pokud se nepotkáte a nedomluvíte s kolegou ze šermírny či skupiny, nebo jiným vám známým šermířem, nebude to technický šerm. Většinu technik navíc nelze použít tzv. natvrdo, bez domluvy a souhry soupeře, a hlavně – soupeř v bitvě by musel lepší, včasnější a zásahem končící techniku respektovat a zásah uznat. A kolik takových v bitvách je? Více najdete „nesmrtelných“ a „nezranitelných“.

Zúčastňovat se tedy bitev, ptají se. Ale ano, klidně, ale vybírejte si své soupeře. Nemusíte „bojovat“ s každým, kdo se vám postaví do cesty, či se přímo přiřítí (nejlépe s co nejdelším mečem či obouruční sekerou). Zejména vy méně zkušení – vybírejte si „starší“ šermíře, které znáte, nebo o kterých víte, kdo jsou. A klidně se během boje domlouvejte, toho si divák vůbec nemusí všimnout. Nakonec – šermířské srazy nejsou jen bitva, mají spoustu jiných užitečných přínosů . Někdy.

Takže na závěr ještě jednou – scénický ( a tedy i náš „bitevní“) šerm či boj není o konfrontaci a měření sil a úrovně, ale o SOUHŘE.

Lars 2001



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám