Přemysl Otakar II. | Medailonek, z ročníku 2005

Přemysl Otakar II.

Přemysl Otakar II.
kolem roku 1233–26. srpna 1278

Pohlédněme do tváře jednoho z největších přemyslovských králů, jistě největšího, nebýt jeho tragického pádu nebýt zemětřesení , jež následovalo, když se dílo velkého architekta zřítilo. Setkáme se s králem „železným a zlatým“ s Přemyslem Otakarem II.

V roce 1241, když se panování krále Václava I. Chýlilo ke konci, vystoupil proti němu jeho vlastní syn , tehdy sotva čtrnáctiletý Přemysl. Za podpory skupiny nespokojených šlechticů postavil se Přemysl do čela vojenského povstání s požadavkem, aby byl jmenován spoluvládcem. Po dvouletých bojích jeho otec Václav I. nad povstalci zvítězil a odbojný syn byl nakrátko uvězněn.

Roku1251 vymřel po smrti vévody Fridricha rakouský panovnický rod Babenbergů. Rakouská šlechta si vybrala za vládce nad rakouskými zeměmi českého kralevice Přemysla. Aby si zajistil vládu v Rakousku, oženil se mladý Přemysl s o mnoho let starší asi padesátiletou dědičkou panství Babenbergů Markétou.

Po smrti svého otce krále Václava I. nastoupil roku 1253 na český trůn jeho syn Přemysl Otakar II. Byl to schopný a cílevědomý vladař, král s povahou válečníka, který usiloval o nadvládu nad sousedními zeměmi, hlavně Rakouskem.

Pro své bohatství byl Přemysl Otakar II. nazýván králem zlatým a králem železným proto, že vyžadoval od šlechty naprostou poslušnost /železnou kázeň/. Nutil šlechtu k vojenskému výcviku a sám často prokazoval svou zdatnost v šermířských soubojích. V berlínském museu je uložen jeden z jeho bojových mečů, má rukojeti i čepeli znaky českého lva a znamení kříže.

Ctižádostivý král Přemysl Otakar II. vážně usiloval o získání císařské koruny a proto připravoval křížovou výpravu proti Prusům. Roku 1254 porazil pohanské Prusy v bitvě u Rudavy a přijali křesťanství. Tímto vítězstvím si Přemysl Otakar II. zajistil silný vliv ve Slezsku a v Polsku. Současně se stal vážným kandidátem štaufské strany na císařský trůn. Jeho kandidaturu potvrdila papežská kurie.


země Přemysla Otakara II.

Roku 1257 zaútočil Přemysl Otakar II. se svým vojskem na Bavorsko, byl však poražen u Mühldorfu. Musel se vzdát Sušicka. O dva roky později vypuklo ve Štýrsku povstání proti uherské nadvládě. Syn Bély IV. Štěpán byl vypuzen ze země a vévodství bylo nabídnuto Přemyslu Otakarovi II. za vojenskou pomoc. Tak se babenberské dědictví opět spojilo v rukách českého krále.

O tři roky později /1260/ se strhla bitva u Kressenbrunnu /na Moravském poli/ mezi uherským králem Bélou IV. A Přemyslem Otakarem II. kroniky píší až o 100 000 bojovnících na české straně a o 140 000 na uherské straně. Pověstná česká jízda těžkooděnců /král železný/ porazila uherskou jízdu, a vzápětí na to vtrhla do Uher, kde obsadila Prešpurk a jiné hrady.



V letech 1266 a 1267 se uskutečnily tři vojenské výpravy do Bavor, kde byl uzavřen kompromisní mír a další křížová výprava do Prus, v níž český král sledoval získání územních zisků. S tím však nesouhlasil papež.

Nový uherský král Štěpán se nemohl smířit se ztrátou Štýrska a tak vpadl do Rakous. V bitvě došlo k pokusu o zajetí krále Přemysla blíže hory Semering, avšak neúspěšně. V dalších úspěšných bitvách bylo dobyto celé Kransko, Slovensko i Bratislava. Ještě v roce 1273 se uskutečnil vpád Kumánů na Moravu, Štýrska a Korutan. Přemysl shromáždil vojsko o síle 60 000 mužů, překročil Dunaj a zamířil k Šoproni. Tam byl sjednám dočasný mír.

V roce 1274 nový německý panovník Rudolf Habsburský požadovat, aby se Přemysl Otakar II. vzdal rakouských zemí. To samozřejmě bylo odmítnuto a Rudolf proto vyhlásil nad Přemyslem říšskou klatbu, která přikazovala šlechtě, aby vypověděla českému králi poslušnost. Proti Přemyslu Otakarovi II. se postavila nejen rakouská šlechta, ale i většina české šlechty, vedená jihočeskými Vítkovci. Ti byli nespokojeni s tím, že král zasahoval do jejich rodového majetku. Aby posílil svou královskou moc zakládal Přemysl Otakar II. Mysl Otakar II. Na jejich panstvích početná města, hrady a kláštery.



Roku 1276 začal Rudolf Habsburský proti Přemyslovi válku, ve které se rakouská šlechta přidala na jeho stranu. Ještě téhož roku byl český král vojensky přinucen vzdát se všech rakouských zemí.

S tak potupnou porážkou se Přemysl Otakar II. nemohl smířit. Uchýlil se do Brna, kde shromažďoval vojsko. Ještě jednou se pokusil vojenským tažením porazit Rudolfa Habsburského. V bitvě na Moravském poli byla však Přemyslova vojska oslabena zradou některých českých šlechticů a sám Přemysl zabit.

Přemysl Otakar II. se zapsal do dějin jako vládce železné pěsti, mohutné energie, pracovitosti, osobní ctižádosti. Faktem zůstává, že svou expanzivní diplomacií dokázal český stát zformovat ve středoevropskou velmoc. Český král vladařil v devíti zemích.

Pod náporem spojeneckých nepřátel mnohdy i z vlastních řad nalezl český král v troskách svého impéria smrt. Velký přemyslovec se dožil asi 45 let (kolem roku 1233–26. srpna 1278). Král železný a zlatý je pochován v Saské kapli svatovítské katedrály.

Josef Kuneš

Další informace:
Informace na Wikipedii

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám