Černý princ | Medailonek, z ročníku 2005

Černý princ

Černý princ
(vyšlo ve čtvrtletníku Herold – šermířské listy 4/2004)

Anglický král Eduard III. Měl s Filipou Hennegavskou 13 dětí, z nichž nejstarší byl Eduard, později zvaný „ Černý princ“. Tento královský syn Eduard princ Waleský, Byl mladík snědé tváře a na tehdejší dobu malé postavy (165 cm). Byl uznáván jako statečný bojovník, byl výborným šermířem a jezdcem na koni a již ve svém mládí se účastnil několika menších bitev. Jeden soukromí kronikář o něm napsal, že se v bitvách dokázal „rozzuřit jako čert“.

Píše se rok 1346 a u města Kreščaku (Crécy) se formují anglické a francouzské oddíly v přípravě k velké bitvě. Pravé křídlo svěřil anglický král velení svému šestnáctiletému synovi Eduardovi, zvaného též podle svého rodiště Eduardem Woodstockým (1330–1376), nebo podle oblíbeného černého brnění Černým princem.



V této pro Francouze tak kruté porážky velel Černý princ malé armádě sestavené kolen tisíce welšských pěších bojovníků a téměř třem tisícům lučištníků, jejichž střelecké dovednosti nemohly odolat těžkooděné řady francouzských rytířů. Když byli pod nimi šípy usmrceni jejich koně, na zemi se pak v těžké zbroji nemohli vážně uplatnit.

Černý princ měl po svém boku čtyři významné rytíře Podvazkového řádu a několik členů hraběcích rodů z Warwicku a Oxfordu. Jelikož bojovali v předních řadách, dostali se do obklíčení francouzskými pěšími bojovníky, kteří v jednu chvíli strhli prince z koně, ten však byl v nejnebezpečnější chvíli zachráněn svým praporečníkem Richardem Fitzimonsem, který jej vzal k sobě na koně a tak jej v nejhorší chvilce odvezl do bezpečí. Jeden z pobočníků sir Godfrey Harcourt byl tak poděšen nebezpečím, v němž se princ nacházel, že naléhavě žádal jeho otce, krále Eduarda III. Který bojoval v předních řadách, aby mu poslal posily. Král vydal ten dodnes známý a slavný povel „ať ho nechají získat vlastní ostruhy !“. Přesto ale v tichosti poslal svého pobočníka biskupa z Durhamu s dvaceti rytíři na posílení princova bočního křídla.

Když po přechodném krátkém příměří vypukla v r. 1335 nová válka, anglický král Eduard III. přistál v Calais a pustošil sever Francie, jeho statečný syn pronikl se svým vojskem do Guyenne, kde po několika vítězných bitvách připojil i kraj Poitou a stal se tak vládcem v anglických državách na jihozápadě Francie. Vojensky zasahoval do poměrů v Kastilii, kde se snažil omezit francouzský vliv. V roce 1367 porazil při tažení do Kastilie a Navary Francouze v bitvě u Navarretty.



Ještě před tím však zvítězil s početně slabším vojskem nad králem Janem Dobrým, čímž se potvrdilo jeho skvělé vojevůdcovské nadání. Mezi zajatci byl i sám král Jan a jeho nejmladší syn Filip, dále 18 hrabat a 800rytířů. V kronikách se píše, že se Černý Princ choval k zajatému králi jako gentleman a při večeři k níž krále pozval, stál u jeho stolu, i když jej zajatý král pozval a žádal, aby si přisedl.

Zajetí krále Francie však měnilo situaci. V březnu roku 1357 byl smluven mír. Jan Dobrý však nebyl propuštěn ze zajetí, ale odvezen do Londýna. Stalo se tak, a Černý princ při vjezdu do anglické metropole jel při jeho boku na koni prostě ustrojeném, zatímco král Jan jel na koni nádherně vyšňořeném. Anglický král Eduard III. I jeho syn Černý princ se chovali k zajatému Janovi velmi pozorně, ale propustit jej nehodlali.

Král Jan se chtěl vysvobodit ze zajetí a tak uzavřel s Eduardem III. Smlouvu, že mu odstupoval značnou část Francie. Tam však tato dohoda nebyla přijata a boje začaly znovu. Anglické vojsko táhlo na Paříž, ale po několika bitvách po vyčerpání obou armád byl sjednán mír v Brétigny roku 1360.Anglický král se vzdal nároků na francouzský trůn, ale byl uznáván za pána na mnoha částech Francie. Král Jan Dobrý byl propuštěn za 3.mil.zlatých dolarů.

Mír v Brétigny přerušil válku Anglie s Francií jen na několik let. Po nepokojích byl pověřen správou obsazených krajů Francie Černý princ. Ten platíval velkomyslně dluhy i za přátele a zejména výprava do Kastilie na jejíž trůn si činil nárok ho stála hodně peněz, které bylo zapotřebí získat daněmi. To vyvolalo další válku pro Anglii nevýhodnou.



Anglické vojsko začalo brzy trpět vyčerpaností a nedostatkem potravin a tak ustupovalo. Už to nebylo to vojsko, jako dříve a král Eduard byl stár.
Černý princ se po návratu z Kastilie ocitl ve špatném zdravotním stavu a tak musel být převezen roku 1371 do Anglie, kde posléze zemřel. Jeho smrtí byli anglické vojsko značně oslabeno, tím spíše,že na straně Francouzů byl connetablem slavný vojevůdce rytíř Bertrand de Quesclin.

Anglický král Eduard III. Ztratil v posledních letech svého života téměř vše, co dlouhým úsilím získal. Jeho syn, který měl být následníkem trůnu zemřel o rok dříve než on sám.

Eduard, princ Waleský, zvaný Černý princ byl pochován roku 1376 v katedrále města Canterbury, kde má nádherný náhrobek.

A ještě jedna drobnost z jeho pestrého života. Podle historické myšlenky získal princ Waleský Eduard,zvaný Černý princ odznak pštrosího pera a devizu „Ich dien“ vítězstvím u Kreščaku roku 1346 nad českým králem Janem Lucemburským, kterému sňal péro z přilby,když král padl v bitvě. Historická skutečnost je o něco prozaičtější. Odznak pštrosího pera zdědil po své matce Filipě. Přezdívka Černý princ je odvozena od erbu, kterého používal k válečným účelům. Deviza „Ich dien“ není původu německého, ale pochází z galského nářečí „Eich Dyn“, a znamená „Váš člověk“.Tedy deviza, která je hodná ocenění, případně následování.

Odznak zhotovený k pohřbu Černého prince 1376 zobrazuje Eduarda, jak klečí před svatou trojicí. Pásek, jimž je odznak ovinutý, je podvazek, znak rytířského řádu založeného jeho otcem Eduardem III.

Josef Kuneš

Další informace:
Informace na Wikipedii v českém jazyce.

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám