Templáři v Čechách – mýty a realita | Obecné texty

Templáři v Čechách – mýty a realita

Templáři v Čechách – mýty a realita

Při putovaní Čechami i Moravou se může vnímavý cestovatel setkat s řadou pověstí, báchorek či pohých noticek a glos týkajících se působení templařů. Snad v každém okrese se lze setkat s místy, která lze podle folklóru, spojit s působením Chudých rytířů Kristových a Chrámu Šalamounova - milites templarii, templáři. Tento ve své době pohádkově bohatý a mocný řád vstoupil do folkloru nejen okolnostmi svého vzniku a působení, ale zejména svým drastickým koncem. Lze připomenout, že tento kněžský a vojenský řád se konstituoval v Jeruzalémě v letech 1117–1119. Oficiálního uznání, výsad i kodexu (Code civil) se řádu dostalo na synodu v Troyes v roce 1128. Pronásledování templářů začalo v říjnu 1307. Řád byl zrušen papežem v roce 1312, poslední velmistr řádu Jacques de Molay byl upálen v Paříži roku 1314. Odpovídá místo řádu v našem písemnictví i folklóru jeho skutečnému působení v Čechách a na Moravě.

Hned v úvodu je třeba poznamenat, že templáři, ve srovnání s dalšími dvěma velkými vojenskými duchovními řády - řádem německých rytířů a zejména johanitů (později rhodských, ještě později maltézských rytířů), působili na našem území pouze krátkou dobu a rozsah jejich českých majetků byl ve srovnání s oběma dalšími řády celkem zanedbatelný.

Templáři se v Čechách objevují poměně pozdě, v době panování krále Václava I. Jistota v dataci není, zpravidla je udáván rok 1232. Velmistrem v této době byl Pierre de Montaignu či jeho nástupce Armand de Perigord. V Čechách usazení templáři náležejí pod velkopreceptorát "alemanský a slovanský". Templáři se usazují na Starém městě v Praze, poblíž románské rotundy sv. Vavřince. Rotunda je směrem k východu rozšířena a na sevení straně dojde k přístavbě řádového obydlí. Celá stavba je ovšem (i v kontextu doby) dosti malá. Po zrušení řádu areál připadne dominikánkám (dominikáni se aktivně podíleli na likvidaci řádu v souvislosti s jeho údajným kacířstvím). Ty zde nechají vystavět nový kostel (sv. Anny) a další budovy. Jedná se o nynější zrušený Anenský klášter (nezaměňovat s Anežským!) na Anenském náměstí, směrem k Řetězové a Liliové ulici. Ještě na počátku dvacátého století bylo údajně na severní straně kostela patrno 36 templářských symbolů. Jedná se zřejmě o pozdější falzum či fikci, protože s výstavbou tohoto kostela bylo (na stejném místě, ale v jiném rozsahu i půdorysu) započato až několik let po zrušení řádu. V Praze můžeme narazit na Templovou uličku, poblíž Celetné ulice. Jednoznačně a prokazatelně tuto lokalitu s templáři spojit nelze. Je ovšem možné, že zde nějaký dům v majetku řádu stával. Poblíž Prahy, v Uhříněvsi je k roku 1292 doložena templářská komenda. Byla sídlem komtura Ekka z Čejkovic a Uhříněvsi. V okolí Prahy dále templářům náleželo do roku 1294 panství Vodochody.

Na Moravě jsou templáři poprvé připomínáni v listině rakouského vévody Fridricha II. z 23. ledna 1243. Na Moravě se také nacházejí jediné dvě, alespoň částečné dochované, stavby jednoznačně spojené s templáři. Je to komenda v Čejkovicích a hrad Templštejn. Komenda v Čejkovicích je poprvé připomínána roku 1248. Z komendy se dosud zachovala čtverhranná věž a část obvodového zdiva v budově dnešního zámku. Roku 1312 získal Čejkovice král (Jan Lucemburský), který je postoupil pánům z Lipé. Později zde byla i rezidence jezuitů, kteří zde vybudovali velkou část vinných sklepů, dnes nesoucích název templářské. Hrad Templštejn je připomínán roku 1281 jako sídlo komtura Dětřicha. Templštejn patří typově k tzv. hradům s plášťovou zdí (hradbou). Jedná se tedy o hrad bezvěžový, veškerou tíhu obrany nese mohutná plášťová hradba. K tomuto typu hradů patří např. moravské Malenovice či české Opárno. Za pozdějších majitelů (po roce 1318 Pirkenštejnové) byl hrad dále rozšiřován. V templářském držení se na Moravě nacházeli dále Jamolice s komendou a kostelem (1279), vsi Petrovice, Popice, Dobřenice, dvůr ve Svatoslavi atd. Templáři dále vykonávali patronát nad řadou kostelů (Dudín) a poměrně spolehlivě s nimi lze spojit i výstavbu (celkem bezvýznamného) hrádku Freudsberg.

Všechny výše uvedené lokality lze spolehlivě spojit s působením řádu. Existuje však celá řada dalších lokalit, které jsou (některé i věrohodně) spojovány s řádem templářů. V Čechách lze na prvním místě jmenovat Blatnou. Ve vynikající Durdíkově Encyklopedii českých hradů je na mapě komend v Čechách uváděna mezi jinými i Blatná. Její přesnou lokalizaci je však zatím zřejmě obtížné určit.

Blatná je s templáři běžně spojována i v pověstech. "Templářskou tradici" má i Zvíkov, Dobříš, Litoměřice, Budyně nad Ohří a další. V souvislosti s templáři je zmiňováno i Brno. Přestože nelze spolehlivě lokalizovat nějaké templářské sídlo v Brně, lze očekávat, že zde nějaké zastoupení měli. Zajímavou kapitolu představuje hrad Veveří. Tradiční zeměpanský hrad měl být údajně za panování Václava II (tedy krátce před zánikem řádu) v majetku templářů. Hrad údajně navštívil Jacques de Molay (!), z jehož popudu byl ukraden (!) těšnovský klášterní poklad a ukryt na Veveří. Roku 1782 měly být nalezeny údajné templářské dokumenty, kvůli nimž dal majitel hradu Prosper ze Sinzendorfu poklad hledat. Prý bylo objeveno sklepení s rakvemi, ovšem bez pokladu. Představa velmistra templářů, tedy duchovního, osnovajícího na Veveří loupež klášterního pokladu je zamozřejmě zcela nesmyslná. Nicméně Veveří je hradem, který je výrazně s templáři spojován a výše uvedená historka může sloužit jako příklad templářských pověstí.

Třetí kategorií "českého templářského místopisu" by mohli být lokality, jejichž templářská minulost je čirou a prokazatelnou fikcí. Platí to o většině, s templáři spojovaných, lokalit v Čechách. Za všechny jmenujme údajný templářský hrad v Malých Žernosekách.

Pouhých osmdesát let trvající dějiny působení templářského řádu v Čechách a na Moravě obrazně ukončuje kronika Petra Žitavského přepisující papežskou bulu, kterou byl řád zrušen. Z autorova zápisu vyplývají sympatie s rušeným řádem. Je zřejmé, že působení templářského řádu v našich zemích bylo svým rozsahem i dobou trvání pouze epizodní. Toto vynikne zejména ve srovnání s johanity, resp. maltézskými rytíři, kteří u nás působí dodnes a kteří měli s českými zeměmi důležitou a dlouhou vazbu. Je pozoruhodné, že johanité se v českých pověstech prakticky nevyskytují. České templářské stavby nelze poměřovat s jejich stavbami v Zámoří - Outremere (tedy ve Svaté zemi) a v západní Evropě. Hrady jako Marqab, Gisor či Tomar jsou na zcela jiné úrovní než drobné české stavby. Přes krátkou dobu působení a přes fakt, že Čechy byly pro templáře vždy okrajovou zemí, měli templáři (jako ostatně ve všech zemích) nemalý vliv na dění u nás. Působili u dvora jako finanční poradci, zprostředkovávali půjčky i vracení pohledávek (v obojím byli mistři) a jistě stáli u mnoha diplomatických jednání. Mnoho papíru bylo popsáno o jejich vlivu na korunovaci Jana Lucemburského, tedy o období těsně před tragickým koncem řádu. Je zřejmé, že templáři zanechali v Čechách větší dojem, než by odpovídalo jejich skromné a krátké zdejší přítomnosti.

Vladimir Fárek (z internetu)

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám