Skupina přátel historického šermu Albrechti | Obecné texty, z ročníku 2000

Skupina přátel historického šermu Albrechti

Skupina přátel historického šermu Albrechti

Nevím, zda je vhodné začínat vydávání nového typu Šermířských listů HEROLD právě medailonkem o naší skupině. Nikdo z nás – až na jednu výjimku – nikdy nešermoval. Od počátku jsme se historickému šermu věnovali jaksi “z druhé strany”, což většina šermířů dobře ví. Ale byla jsem požádána o životopis SPHŠ Albrechti – tak tady je.

Vznik naší skupiny datujeme 25. červencem roku 1979. Tehdy jsme shlédli a nafotografovali vystoupení skupiny Dominik, která dnes patří ke špičce ve světě historického šermu.

Dlouhá léta jsme jezdívali na výlety do blízka i daleka, navštěvovali hrady, zámky, muzea, rádi jsme objevovali zapomenuté krásy a zajímavosti v celé republice. Přitahovaly nás např. Významné stromy, zvonice, větrné mlýny, kryté mosty, atd., atd. Na těchto toulkách jsme se setkávali se skupinami historického šermu. O tom prvním nezapomenutelném a vskutku osudovém setkání s Dominikem jsem již psala. S nadšením jsme pak vyhledávali místa, kde skupiny vystupovaly, domlouvali s nimi další setkání, dopisovali si. Když byla dcera Jindra na gymnáziu, tak do toho vnesla určitý systém a řád – počal vznikat jednoduchý Adresář SHŠ a přehled dat, kdo, kde a kdy vystupuje. Shromažďovali jsme plakáty, ba dokonce jsme je s odpuštěním i kradli z různých sloupů, nástěnek, výloh a pod. Dostávali jsme či si kupovali různé programy, prospekty, hodně fotografovali vystoupení skupin .... prostě shromažďovali jsme jakýsi miniarchiv historického šermu, což děláme dodnes.

K velkému zvratu došlo při legendární bitvě „Frýdštejn II“, kterou v roce 1988 uspořádala skupina Mordýři z Liberce v Jabloneckých Pasekách. To byla naše první „aktivně“ prožitá bitva! A byly tam snad všechny tehdejší skupiny celého Československa. S každou se dalo pohovořit, navázat kontakt – často pěstovaný až do dnešních dnů. D této akce jsme už historickému šermu propadli natrvalo! Každý víkend jsme vyráželi a šermíři. Zajet třeba kvůli jedinému vystoupení až do Bratislavy nebyl pro nás problém. Zejména když se jednalo o Tovaryšstvo starých bojových umení, již tehdy vedené jedničkou v historickém šermu – Peterem Kozou. Postupně jsme nalezli mezi šermíři celou řadu dobrých známých, kamarádů i přátel. Zúčastnili jsme se desítek a stovek různých akcí, třeba na Rábí, Helfštýně, Hukvaldech, na Lokti, v Libušíně, pod Okoří – nelze je všechny vypsat.

V osmdesátých letech existovala tak asi stovka skupin. Nebyl problém je všechny osobně znát, vidět jejich vystoupení, fotografovat je. Dnes je to složitější: skupin je asi tak 350–400, a to už je pěkná řádka tváří a jmen! Navíc mnohé skupiny jsou tak mladé či nezkušené, eventuelně tak složené, že ani nedají dohromady ucelený program – tedy není co fotografovat, na co koukat. Mnohé skupiny však často jezdí na společné šermířské akce, tam se pak s nimi setkáváme osobně. S mnohými si dopisujeme, telefonujeme, navštěvujeme … i když v posledních letech při těchto kontaktech většinou skupinu Albrechti osobně zastupuji jen já – Bábí.

A chci se vyznat z toho, že mám ráda všechny ty mladé nadšence, které upoutala historie a historický šerm. Mám pro všechny tyhle lidičky velké pochopení, což je možná dáno i tím, že jsem celý život kantořila a měla k mladým lidem vždy blízko. Navíc si myslím, že historický šerm je tak krásný a náročný koníček, že lidi kolem něho nemohou být ve svém jádru špatní. Jsou tak trošku blázni, to ano, ale v tom dobrém slova smyslu. A sebe z toho nevyjímám – cožpak je normální, aby se člověk v mém věku štrachal někam do Tramtárie jen proto, aby byl přítomen „bitvě“?! Vím taky, že mezi mnou a ostatními je veliký věkový rozdíl, ale obvykle to ani příliš nepozoruji, je mi s  těmi lidičkami dobře. Pokud ovšem nedochází ke zbytečným výstřelkům jako je nekázeň, zákeřnost, brutalita nebo nadměrný alkohol či dokonce drogy. To mně vadí, to mne trápí. A jsem ráda, že se o tom v poslední době začíná veřejně hovořit, že i pořadatelé začínají dbát, aby se tyto – do historického šermu nepatřící – ohavnosti odstraňovaly.

Moje pozornost je v posledních letech zaměřena především na aktualizování Adresáře SHŠ a na každoroční sestavování přehledu šermířských akcí. Naprostá většina šermířských skupin se mnou spolupracuje, hlásí změny adres, telefonních čísel, informují o změnách ve skupině, posílají „rozbory“ své činnosti, svěřují se se svými plány, radost mi dělají i fotografie či další materiály, které od skupin dostávám.

Na oplátku se snažím pomáhat všude, kde mé síly stačí. Však se na mne obrací řada lidí, často zcela neznámých, může to být třeba hoteliér z Karlštejna, který hledá někoho, kdo by udělal gotickou hostinu, jsou to různé instituce, cestovní kanceláře, kulturní domy, výrobci a prodejci, agentury či soukromníci, všichni hledají „to pravé“. Někdy je to i napínavé či humorné, to třeba když v deset hodin večer, kdy já mám už dávno půlnoc, volá kdosi z Košic a do chrčení telefonu na mne spustí východňárským nářečím, že hledá sokolíka. Chvilku mi trvalo, než jsem porozuměla, že nehledá členy Sokola, ale majitele dravých ptáků. Je to však práce zajímavá, jsem spokojená, když se mi podaří vyhovět. Někdy to u nás vypadá jak v telefonní centrále, o množství dopisů ani nemluvím! Práce je s tím dost a dost, času to užírá až příliš, o financích raději pomlčím. Inu historický šerm je láska velmi náročná! Na druhé straně mi však dává mnoho radosti, nejvíce tím, že se zde setkávám se zajímavými lidmi .

Za Skupinu přátel historického šermu Albrechti z Hradce Králové
Bábí Jindra Albrechtová

 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám