Carcassonne | Obecné texty, Hrady a zámky, Zajímavosti, z ročníku 2002

Carcassonne

Carcassonne

Při návštěvě jižní Francie a jejích středověkých památek, nemůžeme vynechat jednu z nejzajímavějších a historicky nejcennějších - pevnost Carcassonne.

Projíždíme-li krajem Languedoc mezi nekonečnými lány vinic, nemůžeme minout velkolepou stavbu, která nás uchvátí svou rozlehlostí a výstavností. Její podhradí se rozkládá na březích řeky Aude a postupuje podél klidného Canal du Midi a nad tím vším se tyčí velkolepá pevnost - zvaná Carcassonne. Je to fantastický zázrak, výstavná středověká památka s dvojitou řadou hradeb a desítkami obranných věží. Pohled na tuto rozlehlou skupinu obranných opevnění působí v této klidné a prosluněné krajině až neskutečným dojmem.

Tato největší pevnost v Evropě má v podstatě oválný a trojitý systém obrany. Vnější hradby, které doplnil ve 13. století francouzský král Ludvík IX, mají devatenáct věží. Tento obranný systém umožňoval ostřelovat na dálku protivníka, který se přibližoval k pevnosti. A pokud se mu podařilo proniknout za hradební val, dalo se z opevnění na nepřítele zaútočit zezadu.

Vnitřní zdi, v nichž lze rozpoznat přístavby z různých dob (z galsko-římské éry) z 12. a 13. století, jsou posíleny věžemi. Některé z nich mají špičaté střechy - ostré tvary lépe odrážely nepřítele. Mnohé věže válcovitého tvaru jsou galsko-římského původu a je pro ně charakteristické spojení kamene s vrstvami cihel. Tato druhá obranná linie je mistrovským dílem vojenské architektury. Umožňuje kontrolovat celý obranný okruh a jsou v ní četné zákruty na zmatení nepřítele. Vznosnou Narbonskou bránu a velkolepou Bránu pokladů dal postavit král Filip Smělý.

Třetím a posledním systémem obrany byl hrad přiléhající k vnitřním hradbám a oddělený od ostatního města. Je samostatnou pevností uprostřed města a patří k němu věž obdélníkového půdorysu, jediná tohoto tvaru v celém Carcassonne. Tato část pochází z 12. století. Uvnitř opevnění se vypíná románsko-gotická katedrála Saint-Nazaire. Prosvětlují jí překrásné vitráže a růžice, jimiž v různých hodinách proudí dovnitř fialové nebo růžové světlo.

Obraťme se však ke skutečným dějinám. Kdysi dávno ve starověku jeden keltský kmen zde nalezl útočiště před napadáním nepřátel ze sousedních národů. Opevnili jej a nazvali jménem Carcaso. Tyto svahy, z nichž bylo možné ovládat důležité cesty mezi Středozemním mořem a Toulouse, brzy objevili Římané, kteří měli vždy snahu nalézt strategicky položená místa. Zřídili si tu proto svůj tábor obehnaný zákopy, jeden z těch několika, které kontrolovaly oblast Narbonne.

V 5. století se této velké provincie zmocnili Vizigóti a na místě římského tábora vybudovali opevněné město. Jeho hradby odolaly v roce 509 Frankům, avšak nebyly s to zastavit Araby, kteří se v roce 725 pevnosti zmocnili. Zůstali zde asi 30 let, aniž by po sobě zanechali nějakou významnou památku. Jen v městském muzeu jsou vystaveny některé zajímavé nálezy, které dokazují jejich bývalou činnost.

Od roku 762 se stala pevnost Carcassonne součástí říše Franků a stala se mocnou baštou křesťanského světa v boji proti muslimským nájezdníkům.


Zvětšit mapu


Po zániku impéria Karla Velikého se hrabata a vojenští správci, kteří zastupovali vzdálenou ústřední moc, zmocnili pevnosti a města. V Carcassonne se pak stejně jako jinde stala vláda dědičnou záležitostí. Po hrabatech přišli vikomti pocházející z barcelonské hraběcí rodiny. Vláda přešla vbrzku na Trencavely, mocné vazaly hraběte z Toulouse. Vikomti zlepšili obrannou strukturu pevnosti, jež se mezitím přeměnila na obchodní město. Kvetla zde výroba zbraní, tkalcovství a vinařství.

Město se v té době stalo útočištěm kacířské sekty Albigenských. Proti nim vedla církev za pomoci katolické šlechty krutou křížovou výpravu. Křižáci oblehli pevnost i město v srpnu roku 1209. Předměstí brzy padla a lid se z nich uchýlil za hradby. Obléhaní ztratili přístup k řece Aude i ke všem pramenům a tak tato hrdá pevnost byla nucena kapitulovat. Velitel obránců Roger de Trencavel zemřel ve věži, v níž byl vězněn. Jeho titul přešel na vůdce křižáků Simona de Monfort známého svou krutostí. Předměstí, která se vzdala byla srovnána se zemí. Jejich obyvatelé dostali až v roce 1247 povolení vystavět nový městys, z něhož vzešlo dnešní podhradí. Král Ludvík IX. pak posílil obranu citadely výstavbou vnějších hradeb a různými zlepšeními uvnitř pevnosti.

K opevnění na vnitřní straně přiléhá obnovený hrd Chateau Comtal, v němž je umístěno muzeum, které stojí za shlédnutí. V jihozápadní části městečka je pozoruhodná románsko-gotická basilika St. Nazaire ze 14. století, v níž jsou hrobky několika biskupů a vládců pevnosti.

Dvě brány, Porte ď Aude a Porte Narbonnaise s flankovací věží (Tour de Trésau) vysokou 51 metrů, střeží oba vchody do města dodnes.

Syn krále Ludvíka IX. Filip Smělý započaté dílo dokončil. Městu a pevnosti, které se staly prakticky nedobytné se začalo říkat Languedocká panna.

Tato skvělá kamenná stavba však nebyla již nikdy vojensky využita. Když byl ve Francii v 17. století opět připojen Roussillon, ztratila pevnost svůj strategický význam nárazníku proti Španělsku. Carcassonne upadla do zapomnění.

Upozornil na ni až známý spisovatel Prosper Mérimée, který ve funkci inspektora historických památek našel pevnost v 19. století v zuboženém stavu. S pomocí archeologa Cros-Meyrevielle se stala jednou z největších příležitostí pro restaurátora Viilleta-de Duka, zachránce pařížské katedrály Notre-Dame a města Vézelay.

Náš popis zakončeme legendou, která vysvětluje jméno pevnosti a města. Nechme jej vylíčit již zmíněnému Prospektoru Mériméovi, který ve své funkci pátral po dějinách této velkolepé pevnosti.

Karel Veliký obléhal Carcassonne bez výsledku několik let. Marně se snažili jeho velitelé vztyčit na ní svou vlajku. Celou posádku až na několik raněných prý při tom tvořila jediná žena, saracénská válečnice Carcas, která s neuvěřitelnou rychlostí přebíhala z jedné věže na druhou, tu vystřelila z jedné strany šíp, tu na druhé mrštila kopím. Vypadalo to tak, jako by hradní věže bránilo celé vojsko. Obléhatelé se rozhodli pevnost vyhladovět, avšak Carcas uhodla jejich úmysly. Do hradního příkopu uvrhla vepře vykrmeného kukuřicí a Frankové t toho usoudili, že posádka má jídla dostatek a rozhodli se vyjednávat. Na to čekala odvážná Carcas a na znamení jejího vítězství zatroubila vítězně na roh. Vojáci Karla Velikého prý tehdy zvolali "Sir, Carcas sonne!" (Pane, Carcas troubí!), a tak se stalo, že pevnosti zůstalo jméno Carcassonne. Tolik pověst…

Kamenný portrét hrdinky je ještě poněkud patrný na jedné straně Narbonské brány. Neví se přesně, z které doby je tato beztvará busta, jíž děti říkají Madame Carcasse. Na podstavci je však čitelný nápis SMV CARCAS.

Dnes má město Carcassonne téměř 50 tisíc obyvatel. je centrem obchodu s vínem. Chceme-li tuto památku navštívit, můžete do ní vjet autem pouze Narbonskou branou. Na prohlídku města jsou povoleny pouze dvě hodiny. Dle našeho názoru by však bylo zapotřebí nejméně dvou dnů. Ale i při té nejrychlejší prohlídce zanechá v každém nezapomenutelný dojem.

Josef Kuneš

Další informace na heslo Carcassonne v češtině a v angličtině na Wikipedia.



 

design ©2009 Vítězslav Jančák, grafik a fotograf | Napište nám